Den po volbě bych sezvala přátele do pražské kavárny. Byl by to asi Montmartre v Řetězové ulici. Vysvětlila bych jim, že jsem se nezbláznila. Jak je znám, určitě by mi kolem půlnoci tvrdili, že blázen jsem. Přesto bych je přesvědčovala, aby mi jednou za půl roku napsali, co si o mém prezidentování myslí. Za odměnu bych jim slíbila Zahradní slavnost v Lánském parku. Můj tajemník by mě šeptem upozornil, že to nejde, neb je to korupce a že se v Lánském parku už nesmí kouřit, pít a pojídat tlačenku.
Další den bych poprosila Jefima Fištejna, aby byl mým kancléřem. Udělali bychom spolu seznam zbytečných zákonů. Pak bych jela na Hrad a podívala se, kde budu mít kancelář. Přestavěla bych ji podle svého. Hledala bych v depozitáři, které obrazy jsou k dispozici, a zvolila ty současné, hodně barevné. Pokud tam zbyli nějací Sopkové nebo Lamrové po panu prezidentu Havlovi, brala bych ty. Věnovala bych někomu všechny fíkusy, palmy a tyhle kytky, které vegetují ve všech sekretariátech napříč režimy. Měla bych tam jen svůj malý olivovník, co jsem si koupila v Jeruzalémě. Obešla bych všechna oddělení, představila bych se a řekla, že si vážím jejich práce a že prezidentské dveře jsou vždy otevřené.
Odpoledne bych se šla podívat do domu, kde prezidenti bydlí, ale sama bych bydlela tam, kde dosud, ve svém bytě. Proč by mi to nemohlo projít, když i Donald bydlí v Trump Tower? A to já jsem jako něco míň než on? Večer bych pozvala divadelní kostýmní výtvarnice Krejzkovou a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu