Vraždím, tedy jsem

Existuje několik teorií, jak dokázali pachatelé dostat smrtící nervově paralytickou látku do těla bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije. Podle jedné pár miligramů jedu nějak umístili do klimatizačního systému Skripalova auta. Podle jiné si smrtící látku jejich přičiněním přivezla v kufru Skripalova dcera už z Ruska. Do detailů se to však nejspíš nikdy nedozvíme, Skripalovi, na rozdíl od radioaktivním plutoniem zavražděného Alexandra Litviněnka, neměli čas vyprávět, jak přesně poslední minuty jejich zdravého života vypadaly. Útok sice přežili a leží v kritickém stavu v nemocnici v Salisbury, ale dost možná již nikdy vzpomínat nebudou. Nervově paralytické látky blokují elektrické vzruchy mezi nervovými buňkami a vyřazují tak z činnosti svalovou hmotu. Oběti se nakonec za plného vědomí udusí. Mladou ženu našli 4. března uprostřed poklidného anglického Salisbury s vytřeštěnýma očima obrácenýma v sloup. Její šestašedesátiletý otec měl pěnu u úst a dělal nepochopitelné pohyby rukama.

Britové o podrobnostech útoku více než týden mlčeli. Když ale minulé pondělí v podvečer vystoupila v britském parlamentu Theresa May, rozjela se největší evropská bezpečnostní krize, jakou si pamatujeme. Premiérka tvrdě obvinila Rusko z „nezákonného útoku na půdě Spojeného království“. K dispozici měla rozbory smrtící látky, jak je detekovali britští chemici. Podle informací Respektu se na analýze jedu podíleli také pracovníci Centra ochrany proti zbraním hromadného…