Hroší kůže Roberta Fica

Robert Fico dnes možná lituje, že neměl hroší kůži Andreje Babiše. V březnu rezignoval na funkci slovenského premiéra pod tlakem veřejnosti, rozhořčené vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Po něm rezignoval jeho ministr vnitra Robert Kaliňák.

Tehdy to vypadalo, že tlak masových demonstrací nadobro ukončí éru těchto dvou politiků, kteří vládli Slovensku deset let. Teď je zřejmé, že oba muži se po několika týdnech zmatku rozhodli nasadit hroší kůži a neustoupit ani o píď. A také to dali veřejnosti najevo, když se ministryní vnitra stala minulý týden Denisa Saková, Kaliňákova pravá ruka a náměstkyně.

Toto rozhodnutí vytváří v již tak rozjitřené společnosti napětí, jež celou zemi vede do bouřlivých vod. Nemine den, aby se v médiích neobjevila nová svědectví o propojení politiků na velký byznys, o zcela zjevné korupci, o mafiánské podstatě státu. Temný stín Kuciakovy vraždy, jejíž vyšetřování vázne i kvůli politické kontrole policie, dává těmto svědectvím děsivou váhu.

Vynucené chyby

Ve zlomových situacích – a Slovensko právě takovou prožívá – mají politici dvě možnosti: upustit páru například předčasnými volbami, anebo utáhnout ventily a přitvrdit. Fico a jeho partneři ve vládě, včetně nového premiéra Petera Pellegriniho, který stále více připomíná jen loutku, se rozhodli pro druhou možnost.

Tato sázka na sílu krátce po zmíněné vraždě je největší chybou ve Ficově politické kariéře, kterou ti nejchytřejší členové vlády rychle…