Postavme mostu pomník

Jestli dojde k nejhoršímu a Praha skutečně nechá zbourat svůj Libeňský most, měl by se mu jednou postavit pomník. Nejen na památku jeho samého, protože by zmizel jediný kubistický most na světě s nezaměnitelným kouzlem tehdy teprve deset let staré první republiky. Ale i na paměť toho, co jsme se díky němu dozvěděli. Ostrá hádka o nenápadnou stavbu, o níž se předtím téměř sto let nikdo nestaral, totiž odhalila, jak špatně politici řídí hlavní město a co z jeho bohatství jsou schopní kvůli svým zájmům obětovat.

Buldozerová taktika

Kdo viděl minulý čtvrtek přenos ze zastupitelstva hlavního města, nestačil se divit. Syčení na kolegy, bučení, překřikování se, výsměšný potlesk i sprosté nadávky. To vše zaznamenaly kamery během schvalování programu schůze, na které se mělo na návrh radních odhlasovat zbourání mostu. Nakonec k hlasování nedošlo, část magistrátní koalice se během úvodní hádky připomínající strkanici o školní přestávce vzepřela. V čele se starostou Prahy 7, jejíchž třiačtyřicet tisíc obyvatel by destrukce a minimálně dvouleté přerušení spojení s druhým břehem Vltavy nejvíc poznamenaly (kdyby se most jen opravoval, mohlo by spojení fungovat aspoň v omezeném provozu).

Podle výpočtů architektů by navíc oprava mostu nevyšla dráž než zbourání a stavba nového. Opravu stávající unikátní památky minulý týden Praze ostatně doporučil i její Institut plánování a rozvoje, tedy klíčová instituce snažící se město vnímat jako živoucí, rozvíjející se organismus. Jediným…