Rakvičky

Byť Irena Dousková vydává už dvanáctou knihu, pro širší čtenářský okruh bude i nadále tou, která napsala Hrdého Budžese. Její novela Rakvičky je na přebalu charakterizována jako literární „road movie“. To odpovídá tématu, kterým je zmatená cesta dvacetileté hrdinky stopem do Ostravy v časech normalizace. Ale bohužel to odpovídá i stylu a energii vynaložené na napsání. A odpovídá to také vynaložené redakční práci – najít takové množství překlepů a chyb je i v dnešní době docela vzácné.

Road movie bývají nízkorozpočtové projekty, v nichž o úspěchu rozhoduje schopnost vytvořit atmosféru a pracovat s detaily. Rakvičky mají evokovat atmosféru drolícího se socialismu, což se ovšem projevuje dost prvoplánově – takřka každý, kdo se v putování nachomýtne, je hnusný buď hned na první pohled, anebo se to pod načinčaným povrchem odhalí časem. Hnusné je i vše kolem. Dousková se snaží udržet čtenáře v napětí obnažováním napínavých zákrutů ze světa kolem své hrdinky. Dožije se oblíbená teta, která má rakovinu, konce knihy? Nezkolabuje na cestě mladší sestra, kterou Róza vláčí do Ostravy bez ohledu na to, že má příušnice? Rozhodne se Róza při výběru ze tří možných milenců dobře? A rozhodne se vůbec? Nevynoří se někde Rózin otec, o němž se záhadně mlčí i v partiích, kdy se myšlenkami vrací do dětství?

A zatímco Róze se cesta vleče, my čteme rychle proto, abychom na nastolené otázky našli odpověď. Ale o moc víc než pocit, že teď už víme, jak to dopadlo, tím…