Nekoukejte na marshmallow

V dějinách psychologie je jen pár výzkumů, které mu konkurují svým věhlasem a vlivem. Takzvaný marshmallow test, série experimentů, které v šedesátých letech 20. století prováděl s předškoláky psycholog Stanfordovy univerzity Walter Mischel, ukázal, že schopnost ovládat touhu po okamžité odměně zásadně předurčuje životní úspěch. Pokud dítě dokáže odolávat choutkám, čeká ho lepší život. Mnoho vzdělávacích programů či populárních příruček pak s odvoláním na výsledky nácvik zdrženlivosti doporučovalo rodičům. A má to vlastně jedinou nevýhodu, která nyní vyšla najevo důkladným přezkoumáním – nejspíš to není pravda.

Po letech

Čtyřletý chlapeček nebo holčička sedí na židli v prázdné místnosti, před nimi na stole leží sladká želatinová pochutina – marshmallow. Učitelka dítěti sděluje, že na chvilku odejde – a pokud vydrží cukrovinku nesníst, po jejím návratu dostane ještě jednu. Klapnou dveře a na patnáct minut nastává zábavné představení. Některé děti si zakrývají oči, otáčejí se záměrně jinam, začnou si zpívat nebo strkají hlavu pod stůl. Jiné jsou vůči pokušení méně odolné – mlsně na něj zírají, přivoní si, kousek uždíbnou. A další marshmallow rovnou snědí.

Tehdy mladý psycholog Walter Mischel svými pokusy zavedl termín odložení potěšení (gratification delay). Ukázal, že tahle schopnost se zvyšuje s věkem a pomáhají při ní různé strategie mentálního odpojení od předmětu touhy. Děti, které cukrovinku nesnědly, byly většinou ty, jež aktivně přesměrovaly svou…