Trutnovská klasika

Z vašeho absolventského koncertu na ZUŠ Trutnov byla událost pro celé město. Jak vše vzniklo?

Napadlo mě, že bych mohl nastudovat sólové koncerty pro klavír a housle – nástroje, které studuji. Tím ale vyvstala otázka, kdo by mě doprovodil. Věděl jsem, že je u nás dost muzikantů, ale ještě nikdy se je nepodařilo dát dohromady. Takže jsem je oslovil s nápadem vytvořit pro tuhle příležitost trutnovský symfonický orchestr. Členy byli především moji známí: spolužáci, učitelé ze ZUŠ, ale také místní inženýři či doktoři. Přijeli nás podpořit i konzervatoristi z Pardubic, kde studuji. A syntéza amatérů a profesionálů nakonec dobře fungovala…

…a koncert měl velký úspěch. Jak vnímáte veskrze pozitivní ohlasy?

Jsem rád. Myslím si, že za to vděčíme i tomu, že jsme byli průkopníky. Tahle akce tak byla významná právě tím, že si Trutnováci sami pro sebe vytvořili symfonický orchestr. Lidé říkají, že to všechno vypadá neuvěřitelně, ale ono je to možné hlavně díky lidem kolem mě. A pak je třeba nadšení: já kromě hudby a chození do školy vlastně nic jiného nedělám.

Na koncertu zazněla s úspěchem i vaše skladba a dílo dirigenta Tomáše Korbela. Jak jste se naučil skládat?

Já jsem se skládat nenaučil. Jak říká náš profesor na konzervatoři: „Vy ještě nic neumíte, vy nic nedělejte.“ Teprve získávám profesionální průpravu. Klíčem je udělat si na hudbu čas, inspirovat se, brát si k srdci…