///
před genesis
byl čas ostrovem
pokrytým trávou
///
neplač, hmyze
napsaná slova časem
nezmizí
///
oblak nad mou hlavou
se změnil v klobouk
za tichého deště
///
koťata šplhají
po kmeni buku
jejich obličejíky listí
///
nejdřív jsem viděla
kapku ranní rosy:
stopu úsměvu
///
víříce kvetou
rudé rozkvétání
březnové stromy
///
pila jsem ve větru
z medových rtů
purpurových květin
///
když si měsíc položí
tvář na trávu
návrší – čistá bělost
///
tohle je poslední světlo –
kdo ho chytí
stane se také podzimem
///
obrysy hor
otevřely díru v moři
a přitáhly září
///
večerní světlo
překročilo vodu
dřív než loďka
///
v mořích města
vzpoura racků
jejich křídla – kouř
///
zahozené větve
se mi pletou do cesty
v ospalé vodě
///
skoro jako bych
tuto zimu rozkvetla
v kabátě bolesti
///
říkají, že tvá kůže
se sype jako sníh na zem
když dech odchází
///
uhlík vyskočil na zem
zatímco dřevo hořelo –
bolelo ho srdce
///
v kapse ledu
se skrývá proud vody
lámající bolest
Hora
Svou touhu zmraz a vzpomínej na něj
jako na vzdálenou horu
I.
Zná jen jména ptáků a andělů
Mluví jazykem trpělivosti
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu