Dopisy

Dopis z Niamey: Půst v 50 stupních Celsia

Respekt 24/2018

V čísle o horku jsem narazil na vtipnou formulaci. V africkém Niamey totiž prý rozdávají praktické rady: třeba parkovat auto na místě, kam nebudou dopadat sluneční paprsky, a u zaparkovaného auta nechat otevřená okénka, jinak by mohla kvůli přetlaku v rozpálené kabině prasknout. No, úplně mi to nesedělo, a tak jsem pro zábavu začal trochu počítat, jaké by v tom autě musely být podmínky, aby okýnka vážně praskla. Není to žádné raketové inženýrství, jenom klasická stavová rovnice ideálního plynu, tedy

p*V = n*R*T.

Je třeba výpočet trochu zjednodušit, aby vůbec mohlo k vypadení okýnek dojít. Například že kabina je hermeticky uzavřená (ve skutečnosti není) a že roli nehrají skupenské přeměny a teplotní roztažnost materiálů auta. Tedy objem V, látkové množství n a molární plynová konstanta R jsou konstantní a mění se jen tlak a teplota. Po úpravě pak máme

p1/T1 = p2/T2,

které dále upravíme a vyjádříme konečnou teplotu

(p2*T1)/p2 = T2.
Jako výchozí teplotu T1 jsem použil 298 K (tzn. 25 °C), atmosférický tlak p1 = 1013 hPa (0,1013 MPa) a jako tlak p2, který vydrží sklo, než praskne, jsem střelil tak trochu od boku
1 MPa (evidentně nikdo tohle nechtěl zkoušet, takže mám informace o akvarijních a bazénových sklech, která mají tuhle hranici ještě výše). Po dosazení mi vyšlo:
2,9418e+06 K, tzn. sympatických 2,9 milionu stupňů (Kelvinů nebo Celsia je už při tomhle čísle trochu jedno). Při takové teplotě to přestává být auto a začíná být fyzika. Myslím, že ani otevřená okénka by příliš nepomohla (protože by už taky neexistovala).

Jan Lukačevič

Speciál 1968

Časopis jsem přečetl jedním dechem, každé slovíčko. Článek za článkem – totální nostalgie. Poučil jsem se hlavně v tom, jak vedení (ne)reagovalo na tlak Moskvy a nás, občany, o něm neinformovalo.

Do článku o zahraničních reakcích bych byl zařadil slovíčko o Číně. Čína sice „revizionistické“ pražské jaro ani zdaleka nepodporovala, ale invaze? To bylo moc; vždyť to mohla být předzvěst toho, co by mohlo čekat Čínu samu. Okamžitě proti invazi protestovala a pro Sovětský svaz vymyslela terminologické novum – „sociál-imperialismus“. Mám doma čínskou brožurku o invazi, s ruským tankem na obálce. Kuriozitou pak je, že den po invazi bylo po dlouhých přípravách spuštěno české vysílání Rozhlasu Peking (obsahově strašné), v němž jsem pak v sedmdesátých letech dva roky pracoval.

Karel Kovanda