Jak se v 21. století buduje socialismus, už víme: tisknou se peníze. Hromady peněz. Venezuelský prezident Nicolás Maduro minulý týden přiznal, že právě neomezené chrlení bankovek je hlavní příčinou zdrcující hyperinflace – byť je tohle slovo v zemi zakázáno používat. Důsledek totálního propadu měny, kdy k nákupu chleba potřebujete balík, který máte problém nacpat do batohu, je drtivý. Venezuela zplodila migrační krizi, jež podle všeho v dohledné době přesáhne svými rozměry masový útěk obyvatelstva z válkou zmítané Sýrie. Do sousední Kolumbie či Brazílie se již podle různých odhadů uchýlilo mezi dvěma a čtyřmi miliony zbídačených Venezuelanů. Příchod dalších dvou milionů se očekává.
K nákupu chleba nestačí ani plný batoh peněz.
V Latinské Americe se na migraci hledí s mnohem menší existenční úzkostí než v Evropě. Všichni si víceméně rozumějí, hranice jsou v divokém terénu často spíš čárou na mapě než něčím reálným, státní administrativa je chaotická. Všechno má ale své meze. Hlavní nápor směřuje do Kolumbie, která se vynořila z padesát let trvající partyzánské války a je vůči prchajícím sousedům vstřícná – má jim co vracet, ještě před pár lety se proud valil opačným směrem. V Kolumbii tak funguje podobný sentiment, jaký mohl donedávna zachytit třeba návštěvník evropského Španělska, které si ještě také dobře…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu