Extajemník SPD Staník dostal roční podmínku za nenávistné výroky

Obvodní soud pro Prahu 1 v úterý uložil bývalému tajemníkovi SPD Jaroslavu Staníkovi roční podmíněný trest a peněžitý trest v hodnotě 70 tisíc korun kvůli výrokům, které pronesl ve sněmovní restauraci na adresu homosexuálů, Romů a židů. Podle soudkyně se dopustil trestných činů podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Rozhodnutí není zatím pravomocné, obě strany si ponechaly lhůtu na odvolání. Při této příležitosti odemykáme následující text o Jaroslavu Staníkovi. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem:

V restauraci Poslanecké sněmovny bylo ten den přes pozdní hodinu docela rušno. Mezi jinými hosty tu loni 24. října popíjel na baru i starší podsaditý muž. Občas si něco povídal jen tak tiše pro sebe, ale postupem času nabrala jeho slova na hlasitosti. „Pomoc Cikánům skončila!“ začal podle svědků volat, když do místnosti vstoupila bývalá ministryně sociálních věcí Michaela Marksová. „Cikáni a Židé by se měli zplynovat. Buzeranti a lesby jsou nemoc, měli by se střílet hned po narození.“

Kvůli těmto dosvědčeným výrokům dnes bývalý člen předsednictva strany Svoboda a přímá demokracie a její tajemník Jaroslav Staník (61) čelí před soudem obžalobě z několika trestných činů včetně ospravedlňování genocidy. Je to poprvé v historii českého státu, kdy je z výzvy k vyvraždění celých menšin obviněn vysoký představitel parlamentní strany. Staník věc bere jako spiknutí politických nepřátel a vyslovení citovaných slov popírá. Ale i kdyby je řekl – má cenu brát ho vážně?

Zátiší s penisem „Byl takový akční a měl ráznější jednání, takže si dokázal lidi okolo sebe vždycky srovnat,“ vzpomíná dnes bývalý senátor a poslanec za sociální demokracii Zdeněk Škromach, jak mu Jaroslav Staník pomáhal v roce 2010 se senátorskou kampaní. Tehdy byl Staník, předlistopadový komunista a příslušník Veřejné bezpečnosti, už dva roky členem ČSSD a rychle stoupal po partajním žebříčku: hned na první stranické konferenci byl zvolen členem okresního výboru, následně se stal i předsedou stranické organizace v rodných Bojkovicích a místostarostou obce.

Pak se ale něco zvrtlo a vzestup v ČSSD skončil. „Pamatuji si řadu schůzí, při kterých vyprávěl, jak v SNB a později v policii naháněl po Brně Romy, jak si s nimi uměl dobře poradit. Ze začátku jsme to považovali za nevhodné vtipy, jenže pak jsme pochopili, že to v žertu asi nemyslí,“ vzpomíná dnes člen ústředního výkonného výboru ČSSD a zastupitel v Uherském Hradišti Josef Sátora. „Dávali jsme mu s kolegy najevo, že tyto postoje do strany nepatří. To se mu nelíbilo,“ doplňuje ho předseda organizace ČSSD v Uherském Hradišti Antonín Seďa.

Spory vyvrcholily tím, že Staník v roce 2011 vytvořil v jednoduchém počítačovém programu fotomontáž Josefa Sátory, na níž k tělu svého oponenta přimaloval penis a obrázek následně rozesílal ostatním členům. „To už se ale dělo ke konci, kdy si Jaroslav uvědomoval, že jeho politická cesta v ČSSD asi pokračovat nebude,“ říká jeho známý ze sociální demokracie Ivo Novotný. „Na odchodu byl delší dobu, cítil se ve straně nedoceněný a měl pocit, že by měl být už někde výš.“

Podle moravských sociálních demokratů ale Staník podobné výroky, z nichž ho teď viní obžaloba, tehdy neříkal. „Kdyby něco

takového zaznělo, vzápětí by už v ČSSD nebyl,“ říká Škromach. Jak si tedy bývalí kolegové vysvětlují proměnu, kdy najednou už nejde o odebírání dávek, ale rovnou o veřejné posílání „do plynu“? Podle Iva Novotného může za vývoj jeho někdejšího kamaráda nové okolí, do kterého Staník během rozmíšek v ČSSD vstoupil. V době aféry s fotomontáží totiž bojkovickému místostarostovi přišla pracovní nabídka od tehdejšího politického nováčka Tomia Okamury. A Staník – stále ještě člen ČSSD – se rozhodl vycházející politické hvězdě pomoci. V nadcházejících volbách do Senátu mu vedl kampaň, a to v obvodu, ve kterém ČSSD měla vlastního kandidáta. To se sociálním demokratům nelíbilo a ze strany jej nakonec v roce 2012 vyloučili. A Staník od té doby spojil svůj politický osud pevně s Okamurovými projekty.

„To ho, myslím, posunulo na jinou úroveň. Ocitl se v prostředí, kde je – jak jsem alespoň poznával z našich vzájemných debat – běžné říkat o migrantech a menšinách podobné věci, jaké prý padly v té parlamentní restauraci,“ říká Novotný. „Možná ty výroky pramení i z toho, že začal mít pocit, že je důležitější než předtím v ČSSD. Jestli by ale něco z těch hrozeb chtěl realizovat, to nevím. Už se spolu nevídáme.“

Stále tady Když se kvůli obvinění Okamury z krádeže stranických peněz rozpadlo jeho první hnutí Úsvit přímé demokracie, Staník se za potupeného lídra jako jeden z mála postavil a v nové Okamurově formaci SPD byl za věrnost odměněn pozicí stranického tajemníka. Podle partajních stanov měl tak po předsedovi nejširší pravomoci od tvorby vnitřních předpisů až po navrhování partajního rozpočtu, u kterého zároveň odpovídal za jeho plnění.

„Pan Staník dávno není členem SPD a pro hnutí nepracuje ani jako tajemník,“ odpovídá ve sněmovních kuloárech na otázku, co říká genocidním výhrůžkám jejich člena, místopředseda hnutí Radim Fiala. Žádné z těchto tvrzení nicméně nelze ověřit. Členství ve straně je osobní údaj, který má k dispozici pouze SPD. A s tajemnickou funkcí je to také hádanka: Jaroslav Staník totiž do sněmovny stále dochází na legitimaci tajemníka SPD. „Klub požádal o její prodloužení,“ říká ředitel tiskového odboru Roman Žamboch.

Podle SPD má Staník ve sněmovně nyní na starosti administrativní práci. „Tajemníkem je už někdo jiný, jen je teď delší dobu v pracovní neschopnosti,“ říká Fiala. „A dál ten případ nebudu už nijak komentovat.“ Komentovat nic nechce ani Jaroslav Staník. „Je čas mluvit a čas mlčet,“ napsal Respektu. „Pro mě je zatím čas mlčet. Jakmile nastane čas mluvit, ozvu se.“