Zhoubný postřik před soudem

V pátek 10. srpna zazněl v Kalifornii průlomový rozsudek. V první instanci porota bývalému školníkovi Dewaynu „Leemu“ Johnsonovi přiznala odškodnění 39,2 milionu dolarů (!) za poškození zdraví způsobené herbicidem Roundup firmy Monsanto, jímž několikrát ročně hubil plevel na školních pozemcích. Johnson je v posledním stadiu rakoviny lymfatického systému a soud uznal argumentaci obžaloby, podle které se na vzniku nemoci podílel zmíněný přípravek.

Podle poroty firma Monsanto také věděla – nebo měla vědět – o možných karcinogenních účincích svého výrobku a přiznat je v dokumentaci. A právě za toto zamlčování vyměřil soud Monsantu obří pokutu celkem ve výši 250 milionů dolarů. Monsanto se proti verdiktu na místě odvolalo, a spor tak bude pokračovat, průlomový verdikt byl však vysloven. V USA je v tuto chvíli podáno dalších zhruba pět tisíc podobných žalob a dalších rozsudků se zřejmě dočkáme v nejbližší době.

Obyvatele Česka by tyto vzdálené právní spory měly zajímat už proto, že glyfosátem, účinnou látkou v herbicidu Roundup, se u nás rozhodně nešetří. Zároveň se čeští politici snaží, aby se glyfosát mohl v Evropské unii neomezeně používat i v budoucnu. Změní se pohled úřadů na světově nejpoužívanější, a zároveň nejkontroverznější herbicid?

Všude kolem nás…

Sloučeninu nazývanou glyfosát vyvinul v padesátých letech švýcarský chemik Henri Martin pro farmaceutické účely jako antibiotikum. V medicíně ale jeho vynález využití nenašel. Herbicidní účinky glyfosátu objevil v sedmdesátých letech ve Spojených státech John Franz a v roce 1974 firma Monsanto uvedla látku na trh pod obchodním názvem Roundup. Několik desetiletí byl tento ničitel rostlin považován za prakticky neškodný pro všechny suchozemské živočichy včetně člověka.

Glyfosát je takzvaný totální herbicid, to znamená, že zabíjí všechny rostliny. Blokuje enzymatické reakce u některých aminokyselin, ale jen u těch, které nemají teplokrevní živočichové. Proto byl vždy považován za neškodný pro lidi a zvířata. Rostliny po jeho aplikaci umírají až dva týdny, někdy i déle, a díky svému pozvolnému účinku se glyfosát dostává i do jejich kořenů a brání případné regeneraci. Za ideálních podmínek je během několika týdnů v půdě odbourán činností mikroorganismů. Pokud ale pronikne do vod, je toxický pro ryby a vodní živočichy.

Počátkem devadesátých let firma Monsanto objevila v půdě kolem továrny na výrobu glyfosátu jistý kmen bakterií, které byly působení herbicidu vystaveny tak dlouho, že vůči němu získaly rezistenci. Následně z nich izolovala příslušný gen a vložila jej do některých zemědělských plodin. Díky tomu dnes existuje geneticky modifikovaná sója, řepka, kukuřice, bavlník, vojtěška a cukrová řepa, jimž glyfosát neublíží. Filozofie je jednoduchá – pokud zemědělec postříká pole s těmito plodinami glyfosátem, zahynou všechny plevele, úroda však zůstane netknutá. Takzvané Roundup Ready plodiny díky tomu tvoří 80 procent celkové světové výměry oseté geneticky modifikovanými plodinami, a pokud by úřady glyfosát zakázaly nebo alespoň jeho použití výrazně omezily, byla by to pro producenta, tedy Monsanto, těžká rána.

Evropská legislativa běžné pěstování GM plodin zakazuje. O to zajímavější je skutečnost, že průměrná spotřeba glyfosátu na hektar orné půdy je v Česku podobná nebo i vyšší než ve Spojených státech. Na co všechno se v Česku glyfosát používá, může při troše všímavosti vidět každý. Dávno už to není jen proto, aby se pole před setím zbavila plevelů. Naopak, stříká se dokonce i na podzim: po letní sklizni začnou pole samovolně zarůstat, a místo aby zemědělci plevel zaorali, v časném podzimu raději postříkají strniště glyfosátem. Je to údajně levnější a méně pracné.

Masivně se herbicid používá i při sklizni samé, hlavně sklizni řepky, ale i slunečnice nebo obilí, ze kterého se peče chleba – skoro zralá úroda se postříká, rostliny uschnou a suchá zrna či semena se pak lépe sklízejí. Obsahují také minimální vlhkost, což se hodí při skladování a příznivě ovlivňuje cenu plodiny.  Jinými slovy: místo abychom úrodu včetně obilí sklízeli postaru, až sama dozraje, raději ji nejprve zabijeme kontroverzní chemikálií – se všemi zdravotními riziky, která z toho mohou plynout.

Celkově se v zemědělství nejvíc glyfosátu používá při pěstování olejnin (tedy zejména řepky a slunečnice), dále ve vinohradech a při pěstování obilí. Přitom právě pěstování řepky, z velké části pro výrobu kontroverzních biopaliv, je od devadesátých let nejrychleji rostoucím segmentem zemědělství, stejně jako vinařství, které profituje z teplejšího klimatu posledních desetiletí a evropské podpory.

Se sporným herbicidem se ale nesetkáte jen na polích. Pokud jedete vlakem, vězte, že „uschlá“ vegetace na kolejích a náspech je také výsledkem aplikace glyfosátu. A pokud se vám lesní paseka zdá v plném jaru také poněkud nahnědlá, je to tím, že herbicid posloužil k likvidaci trav a maliníku. Není tak divu, že celková spotřeba glyfosátu v České republice vzrostla od poloviny devadesátých let na více než trojnásobek.

… i v moči obyvatel měst

Ačkoli se česká krajina stříká glyfosátem masivně a často nadbytečně, přímé důkazy o jeho vlivu na biodiverzitu chybějí – dosud je totiž nikdo systematicky nesbíral. Překvapivě nejen v České republice, ale i ve světové literatuře je publikováno jen velmi málo studií. Přitom mnohokrát skloňované vymírání motýlů, hmyzu či polního ptactva může mít jednu z příčin právě v nadužívání glyfosátu, který, kromě přímé toxicity, vyhubí několikrát ročně veškerou vegetaci na polích a vezme tak zmiňovaným živočichům poslední potravu i úkryt. 

Mnohem větší pozornost byla věnována účinkům glyfosátu na lidské zdraví. Přestože se zprávy o potenciální toxicitě objevovaly již v minulosti a například ve Švédsku byl tento herbicid až do vstupu země do EU v roce 1995 zakázán, velká změna náhledu přišla teprve v roce 2015, kdy respektovaná Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) označila glyfosát za pravděpodobně karcinogenní. Vycházela z práce týmu nezávislých vědců, který pomocí studií dospěl k závěru, že herbicid může způsobovat rakovinu u laboratorních zvířat a také u lidí vede ke vzniku non-Hodgkingových lymfomů, tedy právě onoho druhu zhoubného onemocnění, kterým trpí školník Dewayne Johnson.

Výrobci glyfosátu tyto argumenty zpochybňují, objevují se ale další důkazy (viz rámeček). Studie, kterou v ČR koordinovalo Hnutí Duha v roce 2013, přitom prokázala, že šest z deseti Čechů má glyfosát v moči, což byl horší výsledek než u jiných evropských zemí. Alarmující je, že testovanými dobrovolníky byli obyvatelé měst, kteří by se s herbicidem neměli dostávat do přímého kontaktu. Svědčí to o tom, že glyfosát se zřejmě nerozkládá tak, jak výrobci slibují, a zůstává proto v potravinách. Nebo se v zemědělství nesprávně používá, dávky mohou být příliš vysoké, nedodržují se ochranné lhůty. Další možností je, že se přímému vlivu postřiků nevyhnou ani lidé žijící ve městech. V Praze se glyfosát dosud běžně používá k „údržbě“ chodníků proti růstu plevelů. Brno a městské části Praha 6 a Praha 7 postřiky zastavily, ale například magistrát hlavního města Prahy, stejně jako Lesy hl. m. Prahy herbicid dál běžně nasazují. Přitom mnohé evropské metropole, například Vídeň či švédský Göteborg, glyfosát při údržbě měst nikdy nepoužívaly, Berlín jeho užití již zastavil.

Tabákový scénář?

V souvislosti se soudním sporem v Kalifornii se naskýtá otázka, zda se v jistém smyslu neopakuje „tabákový“ scénář, kdy výrobci cigaret dlouhá desetiletí úspěšně bagatelizovali škodlivé účinky kouření. Svědkové před kalifornským soudem tvrdili, že firmě Monsanto jsou rakovinotvorné účinky herbicidu Roundup již dlouhou dobu známy. Zaměstnanci firmy podle nich také vytvářeli studie potvrzující neškodnost glyfosátu a poté platili vědcům mimo firmu, aby je svým jménem publikovali ve vědeckých časopisech.

Mechanismus účinku glyfosátu je ovšem zřejmě komplikovanější než u tabákového kouře. Existuje například podezření, že herbicid škodí biodiverzitě tehdy, působí-li společně „v koktejlu“ s jinými agrochemikálie-
mi – látky, které samostatně projdou současnými testy jako „netoxické“, mají v kombinaci s ostatními fatální účinky. Asi nejznámějším důsledkem může být syndrom zhroucení včelstev, kdy se z dosud neznámých příčin rozpadne včelí společenstvo, které je jinak objektivně v plné síle. Podezření v tomto případě padá na směs neonikotinoidů (syntetických insekticidů) a dalších agrochemikálií. A právě hojně užívaný glyfosát může být jednou z klíčových složek těchto směsí.

Všechny tyto skutečnosti se odrazily při posuzování prodloužení registrace (tedy povolení k použití) glyfosátu na evropské úrovni. Evropský parlament, a nutno dodat, že i významnou zásluhou českého europoslance Pavla Poce, v červnu 2016 doporučil registraci, jejíž platnost tehdy končila, již neprodlužovat. Loni na podzim, po náhlé a překvapivé změně postoje zástupce Německa v takzvaném odvolacím smírčím výboru, dostal ovšem glyfosát v Evropě zelenou na dalších pět let. Česká republika hlasovala stejně jako Německo pro prodloužení licence, proti byla například Francie.

Členské státy EU však mají možnost přijmout vlastní omezující podmínky, a mnohé již deklarovaly, že to udělají. Například Francie chce používání herbicidu do tří let zakázat úplně, stejně jako Itálie. V tomto kontextu je smutné, že český ministr zemědělství (v té době Marian Jurečka z KDU-ČSL) vždy hlasoval proti jakémukoli omezení. Jak se k problému postaví nová vláda, teprve uvidíme.

Kalifornský rozsudek vypustil v USA džina z lahve, ovšem v Evropě nemá tento typ žalob tradici, lidé tu spoléhají spíš na úřady. Ty ale zatím mlčí. Ani Brusel, ani české ministerstvo zemědělství se k nové situaci dosud nijak nevyjádřily. Namístě by přitom bylo zakázat nikoli přímo glyfosát, ale spíše používání všech herbicidů před sklizní, třeba právě ono zmíněné „zabíjení“ obilí před tím, než jej posečou kombajny. Glyfosát totiž představuje pouhou špičku ledovce obrovské chemizace dnešního průmyslového zemědělství a v záloze čekají další herbicidy.

Pokud by úřady toto obecnější opatření nepřijaly, měly by se řídit alespoň principem předběžné opatrnosti a omezit používání glyfosátu jen na případy, kdy je to skutečně nutné. Znamenalo by to návrat k původnímu užití herbicidu, kdy se jím stříkala jen pole před setím. Všechny ostatní aplikace jsou zbytným luxusem průmyslového zemědělství. 

Autor je profesor environmentálních věd, zabývá se problematikou ochrany přírody a krajiny a ekologií zemědělské krajiny.