Tenkrát v Jemenu

Poslední komentář, který Džamál Chášakdží napsal do deníku The Washington Post, než ho 2. října uškrtili na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu, se věnoval Jemenu. Přesněji řečeno válce, kterou ve zubožené zemi na jihu Arabského poloostrova posledních tři a půl roku vede koalice v čele se saúdským korunním princem Mohamedem bin Salmánem. „Pokračování této války dává za pravdu názorům, podle nichž Saúdská Arábie v Jemenu dělá to samé co Bašár Asad, Rusové a Íránci dělají v Sýrii,“ psal Chášakdží.

Srovnání odkazuje na zprávy OSN, podle nichž v Jemenu probíhá momentálně nejhorší humanitární katastrofa planety. S největší epidemií cholery moderních dějin, s desítkami tisíc mrtvých civilistů (odhady oscilují mezi deseti a sedmdesáti tisíci obětí) a hladomorem ohrožujícím podle aktuálního varování OSN čtrnáct milionů lidí.

„Čím déle bude tato krutá válka trvat, tím trvalejší budou škody. Saúdský korunní princ musí násilí ukončit a obnovit tak čest své země, země, kde se zrodil islám,“ připomněl saúdskoarabský komentátor Chášakdží posvátnou Mekku a Medínu, jež leží na saúdskoarabském území. Válka podle jeho názoru ohrožuje pověst Saúdské Arábie a její aspiraci vést islámský svět. Chášakdžího apel, jak už to u novinářských komentářů bývá, v čase zveřejnění článku působil beznadějně. Saúdské vedení považuje svoje tažení v Jemenu za zcela oprávněné a opírá se o podporu západních spojenců, zvláště USA.

Vražda kritického novináře však soustředila pozornost světové veřejnosti na temné stránky saúdského režimu. Pozornost se tím pádem stočila i na opomíjenou jemenskou válku. „Do třiceti dnů chceme vidět bojující strany jednat o míru u jednoho stolu,“ řekl americký ministr obrany James Mattis koncem října. Tato poklidná věta byla nejrezolutnějším voláním po míru, které z čela americké administrativy od počátku bojů zaznělo.

Amal znamená naděje

Válka není v Jemenu zrovna neobvyklým stavem. V posledním půlstoletí tady zjednodušeně řečeno bojovali marxisté proti monarchistům, separatisté proti centrální vládě, diktátorský režim proti al-Káidě. Kvůli strategicky významné poloze na důležitých obchodních tepnách, například u námořní trasy vedoucí k Suezskému průplavu, se do zdejších válek zbraněmi a penězi zaplétaly zahraniční mocnosti. Jemen je dlouhodobě nejchudším arabským státem, skoro každý muž tady vlastní zbraň a politikou hýbají pro cizince složité kmenové vazby a nenávisti.

I proto počátek další války v letech 2014 a 2015 vyvolal jen malou pozornost médií. Zájem se soustředil na Islámský stát, válku na Ukrajině, migrační krizi, terorismus. Z Jemenu též na rozdíl od technologicky vyspělejší Sýrie do světa nevycházelo tolik zneklidňujících záznamů válečných zločinů natočených na mobilní telefony. Západní politici, spojenci saúdskoarabské koalice, zdejší zabíjení veřejně nekritizovali, a nepřitahovali k němu tím pádem zájem veřejnosti, válkami na Blízkém východě již značně unavené.

Během října se to – uvidíme, zda krátkodobě, či trvale – změnilo. Pozornost přitáhla zvláště série textů a fotografií zveřejněných deníkem The New York Times, například portrét na kost vyhublé dívky Amal, což v překladu z arabštiny znamená „naděje“. Šíření snímku sedmileté dívky, která počátkem listopadu na následky hladu zemřela, Facebook dokonce na chvíli zablokoval ve jménu ochrany uživatelů před pohledem na takovou hrůzu. The New York Times ve zvláštním komentáři vysvětlil čtenářům, že šokující záběry zveřejnil záměrně. „Je možné odvrátit zrak, chtěli jsme ale, aby toto rozhodnutí učinil sám čtenář,“ napsal deník a srdceryvné snímky doplnil kontextem, který umožňuje pochopit příčiny vzdálené války.