Co teď, přítelkyně a přátelé?

Evropou obchází další strašidlo. Tentokrát nikoli strašidlo komunismu, ale strašidlo úpadku sociální demokracie. Dnešní reprezentanti jednoho z nejstarších politických proudů totiž čím dál hůř hledají nápady, jak úspěšně zaujmout voliče. A i když třeba nemusíme mezi tyto voliče patřit, měli bychom zpozornět. Na uvolněné místo se tlačí jiná, často nevyzpytatelná politická uskupení. Ve vyhrocené podobě to vidíme i v Česku.

Oběť vlastního úspěchu

Evidentně nejde o náhodu. Sociální demokracie jako politický proud je v úpadku ve Francii, Německu, Rakousku, Polsku, Maďarsku… V Británii řeší krizi příklonem ke staromódně levicové podobě s marxistickými rysy. Důvodem je nejen personální krize, ale hlavně otázka, čím oslovit voliče, kteří se mění stejně rychle jako celá společnost.

Možná nejzajímavější je situace německých sociálních demokratů, k nimž se ti čeští tradičně hlásili. Německá SPD přišla o velký díl svých tradičních témat posunem letitého pravicového konkurenta, křesťanských konzervativců, do středu. Pod vedením Angely Merkel začala CDU podporovat mohutnou státní výstavbu školek, kterou dřív odmítala s vysvětlením, že o děti se mají postarat matky. Zavedla předtím odmítanou minimální mzdu. Zrušila povinnou službu v armádě. Po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima začala masivně podporovat zelenou energetiku. Po vypuknutí uprchlické vlny v roce 2015 ve snaze ulehčit jiným evropským státům začala razit vstřícnou politiku vůči migrantům.

Přesun…