Prasečáci v Letech

Tábor v Letech u Písku není pro českou společnost a její politickou reprezentaci ani po 78 letech od svého vzniku vyřešenou otázkou. Je to nepochybně proto, že jde o tábor vymyšlený ještě před německou okupací, postavený českýma rukama v režii českých protektorátních úřadů, které teprve zpětně dostaly ke své akci svolení od nacistického protektora.

Tábor vznikl jako trestní a byl určený lidem bez rozdílu původu. V prosinci 1942 se jej ale nacisté rozhodli změnit na koncentrák provozovaný jako součást plánu na průmyslové vyvraždění Romů. Jako ostraha tábora před odvozem do plynových komor v Osvětimi dál působili Češi.

Českou organizaci a dozorčí péči přitom nepřežilo 330 ze třinácti stovek vězněných lidí. Většinu mrtvých – celkem 241 – tvořily děti. Po válce byl pak zdejšími soudy za romský holokaust odsouzen jediný člověk – Rom, který v Letech dělal vězeňského kápa. Čeští velitelé koncentráku a jeho dozorci vyvázli „pro nedostatek důkazů“ bez trestu.

To všechno jsou samozřejmě dost výbušná fakta, která by si zasloužila celonárodní reflexi. Ta za komunismu nemohla proběhnout, protože propaganda nechtěla připustit jinou pozici Čechů v době okupace než pozici obětí, případně nositelů vzdoru. Kvůli snazšímu zapomnění byl na místě koncentráku postaven v sedmdesátých letech velkochov prasat.

Nepoměřovat utrpení

Po pádu totality začalo mlčení zvolna praskat, a většina Čechů se tak vůbec poprvé dozvěděla o protektorátních zločinech svého etnika. O věci se tu a…