Přestaňme říkat „my“ a „oni“

Když Tomio Okamura před týdnem prohlásil, že protektorátní koncentrační tábor pro Romy v Letech u Písku nebyl oplocený a lidé se v něm mohli volně pohybovat, požádal vás rozhlas o vyjádření do svého pořadu. Vy jste odmítl. Proč?

Bylo to trochu jinak. Produkční z rozhlasu mi psala, jestli bych nemohl udělat živý vstup o Letech kvůli výrokům pana Okamury, říci, kde jsou bílá místa dějin, kolik je tam prostoru k diskusi, co všechno musí ještě historici vypátrat. Celé si to pohrávalo s pochybností, zda Lety byly či nebyly součástí systému, který vedl k téměř dokonalé genocidě obyvatelstva označovaného tenkrát jako cikáni, dnes Romové. A mě prostě vytočilo, že je potřeba neustále zpochybňovat věci, které i na základě našich platných zákonů nemají být zpochybňovány. Je to, jako bychom diskutovali o tom, jestli máme zabíjet své sousedy, když nás naštvou. Tím, že vůbec otevíráte diskusi o možnosti, že tu něco není jasné, nabízíte nacistické chamradi prostor k tažení proti historické pravdě.

Je to podle vás nebezpečný posun, když se k názorům extremistů přidají politici?

Okamura v televizi vypadal, že je nemocný, má horečku a blábolí, u soudu by se z toho nejspíš vyvlíknul. Problém ale je, že ho měli rovnou obvinit a celé se to mělo řešit soudně na základě platných zákonů. Nemá se otevírat debata, kolik toho víme či nevíme o Letech, kolik tam bylo jakých hlídačů atd. Neděje se to poprvé, že někdo Lety…