Nezapomněli jsme na vás

Jedním z nejsilnějších pout, které může mít občan ke státu, je pocit spravedlnosti. Pakliže mají lidé dojem, že se svých práv nikdy nedomohou, protože spravedlnost straní mocným, vnímají stát jako nepřátelskou entitu. A platí to i naopak. Když se i ti, kteří jsou tlačeni na okraj společnosti, domohou u státních institucí zastání, dostanou naději, že jejich osud není dopředu určen třeba tím, kde se narodili či jakou mají výplatní pásku.

V tomto ohledu sehrává v českém systému klíčovou roli Ústavní soud, což potvrdil i minulý týden, kdy opět řešil téma, jež se týkalo exekucí. Na soud se obrátil obyvatel Prahy, který si v roce 2009 půjčil 25 tisíc korun. Podle smlouvy se zavázal platit jedno procento úroku denně, pokud částku ve sjednaný termín nevrátí. Suma se vyšplhala na 900 tisíc, a protože tolik peněz neměl, byla zahájena exekuce. Soudy nižší instance podle ústavních soudců „uvedly, že nemohou zkoumat věcnou správnost exekučního titulu“. A to je nepřijatelné.

A teď se dostáváme k tomu klíčovému. Podle ústavních soudců „v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit (…) také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Nezohlednění těchto kritérií při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí představuje porušení základního práva na soudní ochranu podle (…) Listiny základních práv a svobod.“ A dále uvedli, že „zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši“.

Lidé, kteří jsou obětí různých finančních podvodníků, tu získali další důležité zastání. A vědomí, že cílem právního státu má být hledání spravedlnosti.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor