Alespoň že bez maňásků

Aktuální  Respekt 24/2019 se obsáhle věnuje událostem posledních dní. Najdete tu text Babiš v úzkých o tom, jak evropští auditoři nachytali českého premiéra a zahýbali životem v Česku, komentář Erika Taberyho, rozhovor s někdejším členem hnutí ANO Jiřím Zlatuškou a také šest příběhů těch, kteří vládní hnutí stále volí. Jeden z nich výjimečně odemykáme jako pozvánku ke koupi čísla, ve kterém najdete pohled na současnou krizi v souvislostech:

Pokud se občas přepravujete letecky z Letiště Václava Havla, je docela pravděpodobné, že za klidný let vděčíte mimo jiné Martinu Krupičkovi (66), který už šestačtyřicet let právě na tomhle letišti v obřích strojích kontroluje a pečuje „o všechno, k čemu vedou v letadle elektrické dráty“. Pracující důchodce, jak sám sebe popisuje, trvá na tom, že má krásnou práci a miluje ji tak, že na letišti vydržel celý život „s jedním razítkem v občance“. I když občanky, do nichž by se vtiskávala razítka zaměstnavatele, už dávno zrušili, on si je samozřejmě ještě dobře pamatuje.

V politice Martin Krupička tak stálý není. Od revoluce vystřídal „skoro všechno mimo komunisty a sládkovce“. Současného premiéra Andreje Babiše si jako volič nevybral, spíše má pocit, že mu zbyl poté, co se v jeho očích všechny ostatní strany znemožnily. „Pan Čistý, tedy Gross, se ke korupci krátce před smrtí sám přiznal, další premiér se náramně sblížil s blondýnou, které nosili dárky bohatí podnikatelé, Topolánek měl gule, ale jezdil domlouvat kšefty do Itálie, a Sobotka, ten snad ani neuměl mluvit tak, abych mu rozuměl,“ vyjmenovává.

Politiky po letech zkušeností vnímá jako „maňásky“, které si někdo vodí, politiku jako boj viditelných loutek vedený v zájmu méně viditelných loutkářů. A Babiš byl díky svému jmění v tomhle představení závanem čerstvého větru, když volit už nebylo koho. Byl jiný, ale ani tak to před šesti lety nebylo snadné rozhodování, ze štosu volebních lístků mu zůstaly v ruce nakonec dva, hnutí ANO a Úsvit přímé demokracie. Tomio Okamura nicméně nezněl autenticky, „něco na něm bylo špatně“, a tak Krupičkovu důvěru získal majitel Agrofertu. „Potom jsem seděl v autě a fakt se mi po tváři koulely slzy, ptal jsem se sám sebe, jestli jsem udělal dobře, ale pak zase, že je to jenom jeden hlas a že na mně zase tolik nezáleží.“

Pan Krupička se nezklamal. Jednak neočekával, že by byl šéf ANO příkladem ctností, to podle něj v podnikání ani nejde, každý tam jde až na hranu a podnikatel tak úspěšný jako Babiš ani nemůže být výjimkou. Martin Krupička je v tomto bodě důsledně mužem bez iluzí, když sám před lety pomáhal s drobným podnikáním manželce, „byla polovina účetnictví v pořádku a polovina černá“, říká s dodatkem, že taková je zkrátka lidská přirozenost. Pokud tedy teď dostává Babiš za uši kvůli podezřelým operacím s dotacemi na „Čapák“ nebo střetu zájmů, bere to spíš jako pokrytecky a politicky motivovaný útok lidí, kteří nejsou o nic lepší. „Být za něco vyšetřovaný, to už je dnes v Evropě téměř norma,“ domnívá se letištní technik.

Pro premiéra, který chce systém očistit od korupce, je v očích pana Krupičky důvěrná znalost reálných podnikatelských praktik vlastně výhoda. „Do politiky musíte jít se zkušeností se špínou,“ vysvětluje. A Babiš znalosti zúročil, v zemi se konečně začaly lépe vybírat daně, systém EET jeho volič rozhodně hájí.

A přestože ho pochybnost o správnosti jeho politické volby přece jen někdy trápí, jednou věcí si Babiš jeho srdce získal jednoznačně: neměl strach postavit se Evropě v otázce uprchlíků. „Ale ano, já znám muslimy a jsou to úplně normální lidé, ale to vy, média, jste mně ukázali svět islámských teroristů, lidí s úplně jiným hodnotovým systémem.“ Citelně se ale změnil i svět na jeho milovaném letišti. „Dnes musím opravovat bezpečnostní protiteroristické dveře, procházím kontrolami, pohybuji se v prostoru bezpečnostních rámů a ostnatých drátů, a to všechno kvůli teroristům a 11. září.“

Současný režim a členství v Evropské unii by letištní technik rozhodně neměnil, o volném cestování Evropou mluví s rozzářenýma očima. Pokud tedy teď premiér líčí výsledky bruselského auditu jako útok proti republice, je to pouze jeden z typických okamžiků, „kdy Babiš rychleji mluví, než myslí“. A muž z Letiště Václava Havla k němu v dnešním Česku beztak nevidí alternativu. „Samozřejmě si umím představit, že bych Babiše přestal volit,“ říká, „to by mi ale opozice musela nabídnout vizi, za kterou bych mohl jít.“ Součástí takové vize by určitě musela být větší poctivost, vyjmenovávat podrobnosti a hrát si na politologa však usměvavý pan Krupička nechce. „Moje práce jsou letadla, těm opravdu rozumím,“ říká.