Poměřovat význam spisovatelů literárními cenami je ošidné, v případě Afroameričanky Toni Morrison, jež zemřela minulé pondělí ve věku osmaosmdesáti let, je to však nezbytné.
Pulitzerovu cenu totiž obdržela roku 1988 za pátý a patrně nejslavnější román Milovaná až poté, co byl v prestižním periodiku The New York Times otištěn otevřený dopis podepsaný osmačtyřiceti černošskými kritiky a intelektuály, který poukazoval na to, že se knize navzdory nadšeným recenzím nedostalo v jejich vlasti žádného „oficiálnějšího“ uznání. A když pak o pět let později získala Nobelovu cenu za literaturu, stala se nejen první Afroameričankou, ale i první ženou černé pleti vůbec, která takto byla v historii poctěna.
A právě do spletité americké minulosti a za její „ukázkovou“ bílou tvář málokdo dokázal nahlédnout tak jako ona. Zdůrazňovala, že vyprávění pro ni nikdy nebylo pouhou zábavou, ale jedním ze základních způsobů, jak lidé získávají vědomosti. Stejně tak věřila, že spisovatelé mohou být nositeli společenské změny – a soudě podle záplavy ohlasů po jejím úmrtí v tom uspěla.
Jiný román
Milovaná dnes v USA i celém západním světě figuruje na seznamech povinné středoškolské i univerzitní četby. Opírá se o skutečný případ uprchlé otrokyně Margaret Garner, která na počátku padesátých let 19. století raději zabila své dítě, než aby ho vydala zpět do pánových rukou; načež souzena byla nikoli za vraždu, ale za krádež cizího majetku, a neprojevila sebemenší lítost.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu