Zde se narodil…

Až přijedu z hor, budu mít ve Všetatech pokrývače a zedníka. Potřebuji opravu na domku a mám oba objednané,“ píše Libuše Palachová Martě Zajícové. Je jaro roku 1969, jejich synové Jan Palach a Jan Zajíc se krátce předtím upálili na protest proti politickému vývoji v Československu. Je to dopis plný bolesti, všední starosti však zůstávají. Že hrdinství a banalita existují blízko sebe, právě to říká nový památník, který se dokončuje v rodném domě Jana Palacha.

Domek Palachových se nijak neliší od ostatních v ulici kousek od nádraží. Palachovi tady měli cukrárnu a pekařství. V srpnu 1948 si domů přinesli syna Jana – z pražské porodnice, čili rodný dům to vlastně není. V padesátých letech museli cukrárnu zavřít, otec šel pracovat jako pekař, maminka prodávala v obchodě na nádraží. V roce 1962 otec náhle zemřel na infarkt, starší syn Jiří se oženil a zůstala tu jen matka s mladším Janem. Odtud 16. ledna 1969 odešel na vlak do Prahy a už se nevrátil. „Jsem zde ve Všetatech sama v domku, a tak si dovedete představit, jak mi je,“ píše Libuše Palachová paní Zajícové v dalším smutném dopisu. Až v roce 1979 dům prodala a odstěhovala se za starším synem do Kamenického Šenova, kde strávila poslední rok života. V posledních letech byl dům opuštěný a chátral, jen při natáčení filmu