Rosa Liksom (1958) byla českým čtenářům zatím známa jako skvělá povídkářka, která z nezúčastněného pohledu líčí život lidí v odlehlých částech severního Finska i ve velkoměstech. Nedávno vydaná Paní plukovníková je důkazem, že dokáže svůj typicky hutný a zároveň lakonický styl využít i na rozsáhlejší textové i časové ploše.
Vypravěčka románu prožívá „čtvrtý život“ ve skromném domě na okraji rybářské vesničky. Snad právě konečně nalezená rovnováha společně s vědomím konce přiměje „paní plukovníkovou“ rekapitulovat předchozí tři životy: dětství, mládí a zralost. Vzpomínání je víceméně chronologické, ale nebrání se skokům v čase, opakování ani upřesňování. Její život je v podstatě otiskem komplikovaných moderních finských dějin. Otec napůl Sám a bojovník proti rudým v občanské válce roku 1918. Matka poloviční Švédka, zastánkyně přísné protestantské výchovy. Otcův bratr umírněný levičák varující ji před přitažlivou temnotou finských bažin. První láska a dlouholetý manžel Plukovník, otcův spolubojovník a pozdější významný spojenec třetí říše, machistický násilník. Sama hrdinka se od dětství angažovala v paravojenském ženském hnutí Lotta Svärd, později ve fašistickém hnutí Lapua.
Není těžké vytvořit si paralelu mezi bitým, týraným i trénovaným tělem hrdinčiným a tělem „finské panny“ – země, jež se stala obětí velmocenských her. Rozporuplný vztah finských vlastenců a německých nacistů se zrcadlí hlavně ve vztahu vypravěčky a plukovníka, jenž hrdince přináší extatické…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
