Ne, ne, ne, ne, ne

Necelých sedmdesát dní před oficiálním odchodem Spojeného království z Evropské unie nikdo neví, za jakých podmínek se rozchod nakonec odehraje: ani dva roky intenzivního vyjednávání mezi Londýnem a Bruselem nestačily. Zároveň je ale dnešní situace radikálně odlišná proti původním očekáváním. Místo předpokládaného vyhroceného střetu Londýna se zbytkem Evropské unie proti sobě stojí již vyjednaná dohoda mezi Bruselem a vládou Theresy May na straně jedné a dohodu zásadně odmítající britský parlament na straně druhé. Nejistá budoucnost není výsledkem taktizování či neústupnosti britské vlády nebo evropské sedmadvacítky, stojí za ní neschopnost britské politické scény dohodnout se na základních obrysech budoucího fungování země.

Kmeny

Masivní shoda, s jakou britští poslanci minulý týden smetli ze stolu již podepsanou dohodu o podmínkách odchodu Británie z EU, nemá v historii britské parlamentní politiky precedens. Theresa May prohrála o 230 hlasů, včetně 118 odpůrců ze své vlastní Konzervativní strany. Porážka vládního návrhu se čekala, když ale volební komise ohlásila v nabité sněmovně skutečný výsledek, bylo překvapené syknutí stovek protřelých matadorů britské politiky dost silné na to, aby ho zachytil i televizní přenos.

Pokud ale dali britští poslanci svým hlasováním masivně najevo, co nechtějí, nenabídli zároveň žádnou alternativní variantu, jež by měla sama naději získat potřebnou parlamentní podporu. Britská politická aritmetika jednoduše nevychází, ve hře…