Republika ve válce

Třiadvacátého ledna 1919 sdělil podplukovník Josef Šnejdárek zástupcům Polského národního výboru pro Těšínsko ultimátum – do dvou hodin složí své funkce a odejdou, nebo jeho vojáci Těšín obsadí násilím. K české národnosti se na Těšínsku hlásila jen necelá třetina obyvatel, pro novou republiku mělo ovšem strategický význam kvůli svým zásobám uhlí a bohumínsko-košické trati, jedinému železničnímu spojení české a východoslovenské části země.

Polská strana ultimátum odmítla, a tak začala sedmidenní válka o Těšínsko, v níž měli Češi tak trochu štěstí. Většina polských jednotek byla totiž vázána v boji s bolševickým Ruskem o podobu východních hranic země a Šnejdárkův protivník, plukovník Franciszek Latinik, marně žádal o posily. Československé republice se sice zoufale nedostávaly vojenské elity, Šnejdárek se však osvědčil: Zkušenosti důstojníka, jenž během první světové války bojoval v cizinecké legii ve Francii, napomohly tomu, že lépe organizované a zkušenější československé jednotky rychle obsadily Bohumín a Karvinou a 31. ledna se zastavily na řece Visle.

Konflikt se odehrál v kulisách rozvrácené poválečné Evropy, v níž Československo, vzniklé na troskách rakousko-uherské monarchie, patřilo k vítězným státům. Ze dne na den se ocitlo v nové roli země, jež se musí začít starat sama o sebe – a zároveň vyhovět spojencům, kteří po letech války chtějí v Evropě mír.

Paříž

Československo se od ledna 1919 rodilo také v jednacích sálech pařížské mírové konference, jež…