Banky, děti a (naše) peníze

Na první pohled to vypadá, že proti může být jen nelida. Na jedné straně jsou vysoce ziskové banky, jež zásobují svoje vlastníky v cizině rok co rok vyšší dividendou. Na straně druhé prostý lid, který si zaslouží vyšší důchody, více školek a lépe placené učitele, stát na to ale nikdy nemá.

Nelze se divit, že leckoho napadne oba jevy propojit a zkusit z bank do rozpočtu vytáhnout nějaké peníze navíc. Sociální demokraté kvůli tomu již poněkolikáté navrhují speciální bankovní daň, hájenou sugestivním sloganem „banky, nebo děti“. Stejně jako v minulosti ani teď nemají pro svůj nápad dost hlasů, takže jako obvykle couvají a nově slibují návrh vyprecizovat až pro rozpočet 2021. Lepší by však bylo, kdyby bankovní daň zůstala u ledu natrvalo.

Dvojí anomálie

Čtveřice největších českých bank v prvním pololetí vydělala po zdanění 32 miliard korun, skoro o pětinu více než loni. Zisk celého bankovního sektoru roste pomaleji, meziročně jen o čtyři procenta, ale od finanční krize stoupá setrvale a poslední dobou je každý rok rekordní. Poměří-li se výdělky zdejších bank k jejich kapitálu, což je obvyklá metoda, jak porovnat ziskovost napříč zeměmi, jsou třetí nejvyšší v EU po Rumunsku a Litvě. Oproti průměru EU je zdejší ziskovost dvakrát větší.

Nelze tedy říct, že by nebylo z čeho brát. Navíc zdanění bank – stejně jako jiných podniků – není v Česku na evropské poměry nijak extrémní. Chabě zní i jiný argument kritiků, že daň pro jeden sektor je „nesystémová“. Banky už nyní…