0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Dopisy13. 10. 2019

Dopisy

Astronaut

Špitál za všechny peníze

Respekt 39/2019

Téma dostupnosti péče a problémů malých nemocnic není zdaleka omezeno na Rumburk. V některých případech se na situaci mohou podílet nízké úhrady od pojišťoven, hlavní příčiny ale leží jinde.

Moderní medicína umí v řadě případů zázraky. Například úmrtnost na infarkt myokardu moderní technologie snížily z 25 na pět procent. Podmínkou úspěchu je však soustředění péče do malého množství nemocnic vybavených drahými přístroji a personálem, který je vycvičen na dostatečném objemu složitých výkonů. Centralizace péče tedy není důsledkem zvýhodňování velkých nemocnic, ale požadavků na kvalitu.

Dostupnost neodkladné péče je samozřejmě třeba zajistit i tam, kde nemocnice již neposkytuje specializovanější výkony. Nejlépe s pomocí vhodného rozmístění stanovišť zdravotnické záchranné služby a včasného vytipování rizikových pacientů. Další možností je využití nemocnic na druhé straně hranice. To se konkrétně v případě Rumburku a celého Šluknovského výběžku již řeší.

Personální a finanční situace mnoha menších nemocnic je už nyní tak vážná, že se buď včas promyšleným způsobem změní, nebo se mohou zcela rozpadnout. Plošné přidávání peněz není řešením, potřebujeme prostě péči poskytovat jinak – moderněji a účelnějši. Příklady úspěšně transformovaných nemocnic ze zahraničí i z ČR ukazují, že to jde.

MUDr. Pavel Hroboň, M. S., Advance Healthcare Management Institute

Jako lékař s dlouholetou zkušeností v okresní, univerzitní i privátní zdravotnické sféře si dovoluji reagovat na článek, jehož vyznění je směrem k veřejnosti matoucí. Historicky vytvářený systém velkého počtu lokálně dostupných nemocnic v Česku dnes naráží na zásadní problém nedostatku lékařů a sester. Nikoli peněz. Za to jistě krajské ani univerzitní nemocnice nemohou. Rozhodující je migrace lékařů do zemí bohatších sousedů nebo privátních praxí. Pouhým přísunem většího množství prostředků do rumburské nemocnice se problém léčení závažně nemocných pacientů nevyřeší. Lékaře ani sestry není kde brát. Řešením je promyšlená redukce počtu nemocnic s posílením krajských a okresních center personálem z utlumených zařízení. Podmínkou úspěchu jsou však bezchybně fungující transportní systémy a urgentní příjmy nemocnic.

Pokles přesčasové práce lékařů a sester se souběžným zvýšením platů by situaci výrazně zklidnil i z pohledu zákoníku práce. Větší objem výkonů v posílených páteřních nemocnicích povede i k vyšší erudici zdravotníků. Jasným příkladem je fungující síť kardiovaskulárních center v Česku, kterou nám mnohé bohatší státy Evropy závidějí. Redukce sítě malých nemocnic ovšem vyžaduje precizní analýzu a odvahu regionálních politiků.

Jen pro ilustraci, Izrael má stejný počet obyvatel, podobné výdaje na zdravotnictví i počet lékařů. Přesto tamní zdravotnický systém funguje efektivněji. Na rozdíl od Česka má totiž podstatně nižší počet zařízení akutní lůžkové péče a bezvadnou organizaci řízení. I my se budeme muset rozhodnout, zda nadále živit přestárlého budulínka, který pozře vše, a přesto kolabuje, nebo se vydat cestou moderních zdravotnických systémů.

Petr Jehlička

Poslouchat režim a Karla Gotta

Respekt 42/2019

Je načase říci si pravidla, kdy stát/vláda nabídne (nikoli rozhodne) variantu pohřbu se státními poctami či státní pohřeb. Vycházet by se dalo třeba z toho, kdo obdržel státní vyznamenání. To by se bylo bývalo týkalo i generála Fajta, profesora Holého, paní Chramostové i pana Gotta. (I třeba pana Čuby.) Bylo by to jasné i bez bezskrupulózního politického marketingu.

Míla Knepr


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].