Pravda o levácích

Čeština není jediný jazyk, v němž se označení dvou základních protilehlých směrů v prostoru silně propojilo s morálkou. „Pravá“ dala vzniknout pravdě, správnosti nebo pravosti, a „levá“ naopak levárně či levotě. Terminologie odráží historický vztah společnosti ke své zhruba desetiprocentní menšině, která k psaní, práci nebo hygieně používá dominantně levou končetinu: po staletí byli leváci považováni za prokleté, záludné a hříšné či přinejmenším neprakticky disponované a hodné přeučení.

Dnes už podobné předsudky téměř zmizely, ale příčiny téhle menšinové stranové orientace stále zůstávají trochu nejasné. Před pár týdny se poznání posunulo přece jen o kousek dál, když britští vědci objevili část genetické informace zodpovědné za leváctví.

Hledá se šnek

Že za leváctví může částečně genetika, víme už dlouho. Obvykle se udává, že zhruba z jedné čtvrtiny, což ukazují výzkumy dvojčat a dědičnosti v párech, kde jsou oba partneři leváci. Zbytek formují různé vlivy prostředí hlavně během prenatálního vývoje, o nichž zatím nemá věda moc jasno.

Až dosud se také nevědělo, jaké geny jsou za tento biologický znak vlastně zodpovědné. Je zřejmé, že půjde spíše o složitý komplex vlivů než jeden levácký gen – a tým výzkumníků z Univerzity v Oxfordu nyní objevil jeho první střípek. Prozkoumal záznamy o genetické informaci téměř čtyřiceti tisíc leváků uložené v gigantické databázi UK Biobank, do níž v rámci výzkumu svěřují zdravotní údaje statisíce dobrovolníků. A objevil jednu…