Zákaz není řešení

Jak to funguje?

Chcete-li si dát kávu s sebou a nemáte svůj termohrnek, můžete použít náš vratný kelímek. Zaplatíte za něj zálohu padesát korun. Pak ho vrátíte v kterékoli jiné kavárně, jež se do projektu zapojila. Ta ho umyje a zase pustí do oběhu. Takže si koupíte kávu v Praze a kelímek můžete vrátit v Olomouci. Kavárny nám platí stejnou zálohu za kelímky, jakou platí zákazník – a k tomu měsíční poplatek v řádu stokorun, což jde na distribuci a chod. Za necelé dva měsíce fungování celorepublikového provozu to udělalo už přes sto deset kaváren a stále přibývají další.

To je docela velký zájem.

Je – a po pravdě jsme ho nečekali. Je to něco nového a po Německu jsme byli hned druhá evropská země, kde se systém používá. Nyní už se zapojilo i Rakousko a Nizozemsko, mimo Evropu pak Austrálie a Ekvádor.

Proč vůbec nový systém, když je na trhu řada opakovatelně použitelných nádob na kávu?

Projekt začaly tři olomoucké kavárny, v jedné z nich jsem byl provozní. Nechtěli jsme fanaticky řešit nulový odpad, ale přemýšleli, jak ho omezit. Kelímky jako KeepCup zákazníci často zapomínají. Já taky. Navíc nejsou plně recyklovatelné a dovážejí se z Austrálie. Naše kelímky jsou plně recyklovatelné a dovážíme je z Německa, kde jsme se inspirovali. Kavárny s nimi i ušetří. A na úsporu slyší každý.

Jaké je ideální řešení jednorázových kelímků?

Buď je nepoužívat vůbec, nebo je nahradit něčím trvalejším. Cestou přitom nejsou biologicky rozložitelné či bambusové kelímky. Lidé jednak často nevědí, kam je vyhodit, zadruhé se v podstatě nemají kde rozložit a nakonec se stejně spálí. A pořád je to jednorázová věc, která se musí vyrobit a po deseti minutách užívání se vyhodí.

Nebylo by nejlepší jednorázové kelímky zakázat?

Zákaz není řešení, je jím edukace. Ani kavárnám neříkáme, aby jednorázové kelímky nepoužívaly. Dáváme jim svůj produkt jako další možnost nabídky. Existuje tisíc a jedna situací, kdy si chcete dát kávu do jednorázové nádoby. Ale opakovatelně použitelné nádoby představují trendy věc, která má hlavu a patu. Rád bych, aby se staly standardem. Kromě jiného se od nich můžou lidé odpíchnout v rámci snahy o ekologičtější chování.

Všichni řeší kelímky, brčka. Co víčka na kelímky?

Z mého pohledu představují menší problém, protože se jedná o recyklovatelný plast. Nejlepší je samozřejmě víčka nepoužívat. Když chce kavárník šetřit víčky, schová je pod bar a zákazník si o něj musí říci. Brzy nicméně nabídneme opakovatelně použitelná, ale zákazník si je bude muset koupit a nosit s sebou. Kvůli hygieně to nejde jinak.

V Německu mají podobné projekty podporu měst. Jak je to u nás?

Obě německé firmy jsou komerční, stejně jako my. S městy uzavírají partnerství, tak je tomu třeba i ve Vídni. Tam jim radnice vyhradila i místa na automaty na vracení kelímků. Ve Freiburgu či v Linci tyto systémy provozují přímo radnice. Jedná se ovšem o systém uzavřený v rámci jednoho města. My jsme jediný takový projekt v rámci celé země a s městy budeme rádi spolupracovat.

Proč jsou vaše kelímky modré?

Modrá nám byla přidělena. Výrobci nechtějí, aby se kelímky po světě mísily, takže každá země má svou barvu. Plánujeme ovšem kelímky potisknout a s tím už můžeme používat více barev. Brzy budeme mít i červené.

Jaká je vůbec reakce zákazníků?

Pozitivní. Někde to funguje míň, někde víc. My máme řešení, ale obsluha je tím, kdo se zákazníkem jedná. Musí kelímky nabídnout, vysvětlit. Tam, kde prodají dva tisíce káv denně, to ještě pokulhává. Ale už máme v oběhu deset tisíc kelímků a projekt funguje ve velkých městech i na vesnicích.

Co plánujete dál?

Jsme pořád na začátku. Teď přineseme víčka a rukávky. Až bude mít naše kelímky každá kavárna v Česku, začneme řešit další produkty. Postupujeme od menších kaváren k větším řetězcům, které mají specifické požadavky. Cílové skupiny teď pro nás představují benzinky. Ještě větší potenciál mají školní a univerzitní menzy. Pak chceme expandovat, zajímá nás především východní Evropa. Časem plánujeme řešit i misky na jídlo s sebou. Je to mnohem náročnější na hygienu a výrobu než kelímky na kávu, ale ve Švýcarsku takový projekt funguje.