Aktivní děti

V minulém čísle jsme se mimo jiné věnovali generaci dnešních středoškoláků a zjišťovali, zda jsou tady stejně tak aktivní jako jejich západní vrstevníci. Zjistili jsme, že ano – přibývá totiž akcí, které organizují, ať už kvůli změně klimatu, či lidským právům. Zdá se ale, že této generaci rostou zdatní konkurenti, i když přesnější je slovo partneři.

Ozvala se mi totiž paní učitelka z jedné moravské základní školy, že za svou pětadvacetiletou praxi nezažila tak aktivní děti, jako jsou ty dnešní. Žáci se prý zajímají – a to i ti sedmiletí – o dění ve světě, chtějí si o tom na hodinách povídat, s autoritami by rádi byli partnery, nechtějí je pouze tiše poslouchat. Ti starší chodí do domovů důchodců číst seniorům, organizují akce pro nemocné děti, a když v jedné třídě zjistili, že dva spolužáci nemají na školní výlet, prostě mezi sebou peníze vybrali.

Paní učitelka píše, že tohle nezažila ani v Německu či Nizozemsku, když tam před lety učila, ale když se svých bývalých kolegů ptala, jestli mají dnes podobnou zkušenost jako ona v Česku, prý odpověděli, že ano. Netuší, čím to je, snad jen že to může být vliv on-line světa a dřívější chápání souvislostí.

Pochopitelně nechci tuto zkušenost zevšeobecňovat, ale je to zajímavý postřeh, který by stál za další bádání. A pokud tento editorial čtou učitelé nebo lidé pracující s dětmi, budu vděčný, když mi napíšou a nabídnou vlastní pohled na věc.

Jen doufejme, že dnešní žáci základních škol dostanou šanci studovat kvalitní střední školy a gymnázia a sociální inženýři jim neurčí budoucnost podle vlastních potřeb. Tlak v tomto ohledu bohužel v Česku stále sílí.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor