Kdyby tisíc Maláčových

Ta věta má potenciál zacloumat českou politikou. Výrazný a stoupenci euroatlantických vazeb chválený ministr zahraničí Tomáš Petříček minulý týden oznámil, že pokud na sjezdu sociální demokracie chystaném na tento víkend nedostane pozici místopředsedy strany, odejde z vlády. Jde o nečekané vyjádření od politika, který si vybudoval nepřehlédnutelnou pozici, díky níž se Babišova vláda překvapivě silně vymezuje vůči prezidentovi orientovanému na Rusko.

Obecně se očekávalo spíš přitakávání Hradu, zvlášť poté, co vláda vznikla díky nepřekonatelnému spojenectví Andreje Babiše a Miloše Zemana. Dříve neznámý Petříček potřeboval jen několik málo měsíců, aby se dokázal v obtížné vládní pozici navzdory prezidentovi prosadit s vlastní a velmi důraznou prozápadní politikou. A teď chce vydobyté pozice opustit kvůli nezískání funkce, o níž ještě nedávno ani netušil, že by jej měla zajímat?

Ani v politice se však neděje nic bez důvodu a Petříček jej také musí mít. Nejpravděpodobněji tuší, že jeho pozice není tak silná a jistá, jak by si přál, a rozhodl se pojistit si ji stranickým hlasováním na sjezdu. Sám ale musí vědět, jak jsou taková rozhodování nejistá, závislá na taktizování různých názorových a regionálních skupin, které se na stranických sjezdech střetávají.

Držet palce

Hra o Petříčka dnes patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v sociální demokracii děje. Strana pod vedením předsedy Jana Hamáčka má sice na hony daleko k pozici a vlivu, jejž zastávala v minulé dekádě, oproti posledním rokům však působí jednotně a stabilně. Zdá se, že překonala časy, kdy uvnitř pracovala frakce spojující lidi jako Hašek, Zimola či Škromach, která ze všeho nejvíc vypadala jako Strana přátel Miloše Zemana II. Pokud delegáti sjezdu nepustí do vedení Jaroslava Foldynu, jinak také reprezentanta Putinova motorkářského gangu Noční vlci, ušetří si příznivci ČSSD tradiční posjezdové nervy, jak moc vzájemně nesnášenlivá parta stranu příští dva roky povede.

Pouze shození Petříčka by ČSSD a s ní levicovou scénu opět rozkolísalo. Nabízí se tedy šéfovi diplomacie a vlastně celé sociální demokracii držet v tomto ohledu palce. Pokud totiž budou malé středopravicové strany trvat na své jedinečnosti, která nesmí být narušena žádnými programovými kompromisy, dřív či později vypadnou z parlamentu a sociální demokracie zůstane posledním tradičním tahounem české proevropské politiky.

Potrápit voliče

Nakolik ale předseda Hamáček zformuje novou svěží garnituru sociální demokracie, jak občas zaznívá, je velmi nejisté. Objevilo se několik nových výraznějších tváří, ty však zároveň dokazují, jak velkou roli hraje ve fungování ČSSD nahodilost. Lidé, o nichž se dnes mluví jako o nadějích, s nimiž si sociální demokracie spojuje budoucnost, se dostali do své pozice nikoli promyšlenou personální politikou, ale shodou šťastných okolností. (I když nakolik skutečně budou pro stranu šťastné, zatím nevíme.)

Nejzářnějšími příklady jsou právě Petříček, nedávno ještě neznámý asistent europoslance, vytažený do vlády jako nejasně vybraný náhradník, nebo ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Tu vedení strany oslovilo jako politicky nezkušenou úřednici po odstoupení ministra podezřelého z opisování bakalářské práce. Maláčová v té době pracovala jako nijak zvlášť nápadná ředitelka ministerského odboru rodinné politiky. Náhoda či štěstí jsou přirozeně při budování kariéry běžný jev i v politice, stratégové sociální demokracie by přesto měli umět odpovědět na otázky, proč si vedení nevšimlo Maláčové dřív nebo kde jinde ve straně se podobné talenty skrývají a proč na sebe nedokážou či nechtějí upozornit.

Sociální demokracie bude totiž potřebovat další lidi, kteří se pokusí dostat tradiční stranu do časů, na jejichž výzvy už starší generace okoukaných straníků evidentně nestačí. Vidět je to i všude kolem. Sesterské strany jsou v krizi v celé střední Evropě. Jinde se snaží sbírat body útočením na kapitalismus a radikálními sliby včetně znárodňování.

I ČSSD dokáže voliče potrápit, když přijde řeč na programové priority, jež nezblednou před výzvami budoucnosti. Spíš slyšíme fráze o digitalizaci státu, pod nimiž si každý představuje něco jiného. Ani rozdávat peníze, jak to předvádí ministryně Maláčová, není tak těžké. Naproti tomu přijít s promyšlenými projekty, jak modernizovat vzdělávací, zdravotní, sociální, průmyslovou politiku, jak čelit nevyhnutelným ekologickým katastrofám nebo jak vrátit zemědělství do přirozenější podoby, vyžaduje schopnost přitáhnout chytré lidi, mít nápady a odvahu je prosazovat. S něčím takovým má zatím ČSSD i ve své nejlepší poloze pořád trochu problém. Ale kdo ví, 41. sjezd je přede dveřmi.