Vítězství požehnaného milosrdenství

Shell bude taky jednou stát před soudem. Duši odevzdávám bohu, můj zápas bude pokračovat.“ Taková byla údajně poslední slova Ken Saro-Wiwy. Nigerijský spisovatel a bojovník za práva svého kmene Ogoniů byl muž přísahající na spravedlnost. Pro ropný gigant si tak jistě představoval jiný tribunál, než který v roce 1995 poslal jeho a osm dalších Ogoniů na smrt oběšením. To, čeho se na nich dopustila tehdejší nigerijská vojenská diktatura, bylo v očích celého světa justiční vraždou. A ta byla vyvrcholením brutálního potlačení povstání Ogoniů, kteří protestovali proti ničení své země těžbou ropy.

Saro-Wiwovo přání má teď možná poslední šanci se naplnit. Bude to záviset na soudcích v nizozemském Haagu. A je to zásluha Esther Kiobel, vdovy po muži, který měl zemřít před ním. Barinema Kiobela se však katům nepodařilo oběsit. Saro-Wiwa citovaná slova pronášel do jeho nářku: vojáci popravu dokonávali ručně. Esther Kiobel a další tři vdovy – Victoria Bera, Blessing Eawo a Charity Levula – teď žádají pro sebe a svůj kmen odškodné a ještě něco důležitějšího. Aby těžařská firma Shell přiznala, že o vraždění a trýznění Ogoniů před pětadvaceti lety věděla a že se účastnila. A aby se za to omluvila.

Ne, neodcházíme

Společná historie britsko-nizozemské společnosti a půl milionu Ogoniů se začala psát v roce 1958. Shell tehdy v deltě řeky Niger,…