Buffalo Bill s mrazákem

V každém supermarketu jsou jich dlouhé uličky. Zářící mrazáky s průhlednými dveřmi obsahují potraviny všeho druhu a nespočet mražených hotových jídel v lákavých barevných obalech. Ty plné lednice jsou výmluvné symboly hojnosti. Podle odhadu odborníků vstoupí každý měsíc na trh tisíce nových položek mraženého jídla: některé jsou pro labužníky, některé bezlepkové, jiné v obřím rodinném balení. Globální obchod s mraženým jídlem má dnes objem 240 miliard dolarů a miliardy korun za něj utrácejí i Češi. Jedná se o zásadní způsob uchovávání potravy a podle statistik ze Spojených států si průměrný spotřebitel dá 71 mražených jídel ročně.

V průběhu 20. století se mražené jídlo stalo samostatným průmyslovým odvětvím, které dokonale globalizovalo trh s potravinami. Dopřálo zákazníkům zeleninu mimo období sklizně, mořské ryby ve vnitrozemí, exotické ovoce kdekoli a kdykoli a hotová jídla ohřátá v řádu minut. Vzdálenosti mezi kontinenty, stejně jako roční období přestaly být problém. Rubem této globalizace, o němž dnes přemýšlíme čím dál častěji, však je, jakou ekologickou stopu to vše zanechává. A to, že už nesplňuje současné nároky čerstvosti.

Průmyslově balené mražené jídlo se stalo samozřejmou součástí civilizace. Těžko se tak věří tomu, že to bylo teprve před 90 lety, když byl v březnu 1930 v deseti vybraných obchodech v americkém Springfieldu spuštěn jeho zkušební prodej. Na výběr bylo 27 různých artiklů, mezi nimi filety z tresky, jehněčí kotlety, maliny, borůvky, špenát a především hrášek, který se brzy stal vlajkovým produktem nové éry. Personál vytipovaných obchodů prošel třídenním školením, které mělo za cíl bojovat s nedůvěrou zákazníků. Mražené jídlo mělo do té doby tu nejhorší image, bylo synonymem pro kazící se hmotu bez chuti. To všechno se ale mělo změnit. Obchod s potravinami a stravovací návyky čekala obrovská revoluce, na jejímž začátku byl jeden velmi zvídavý muž, dobrodruh a obchodník Clarence Birdseye.

Led, kam se podíváš

Narodil se roku 1886 a led byl v jeho životě přítomný již od útlých let. Pocházel z Brooklynu, který byl tou dobou s 800 tisíci obyvateli třetí největší městskou oblastí ve Spojených státech a populace tu rychle přibývalo. A jeden z faktorů, jenž populační explozi New Yorku umožnil, bylo chlazení. Skoro se tady neprodukovalo, vše se nakupovalo a skladovalo. Více než milion tun přírodního ledu sem po lodích proudilo ze zamrzlých jezer ze severu státu. Polovina obyvatel New Yorku měla domácnost vybavenou chladicími boxy, které led využívaly. Ale hrstka boháčů už vlastnila elektrické chladničky, byť velmi poruchové.

Birdseye byl z těch lidí, kteří jsou rádi, když se nápad promění v komerční úspěch. Byl formovaný érou obrovských vynálezů, které posouvaly městský život kupředu, ale také legendami o dobývání Západu. Mezi jeho idoly patřil Edison, stejně jako lovec bizonů Buffalo Bill. Viděl se jako následník obou – inovátor i lovec. Tyto vášně se spojily, když se po nedokončených studiích stal součástí několika vědeckých expedic. Jedna z nich ho okolo roku 1912 zavedla na poloostrov Labrador, kde nakonec strávil několik let obchodováním s kožešinami. Právě v extrémních zimních teplotách okolo –35 °C při společném chytání ryb s Inuity ochutnal to nejlepší mražené jídlo, s jakým se kdy setkal, a pochopil jeden zásadní prvek. Pro co nejlepší chuť při pozdější konzumaci je důležité, aby se ryba zmrazila okamžitě po vytažení z vody a také aby k tomu došlo při co nejnižší teplotě.