Čeština za časů korony

Koronacirkus či koronavirvál, během pandemie narozená koroňata a coby následek omezení obvyklých aktivit pak napřesrok nová generace koroniálů. Anebo také roušičky sehnuté nad šicími stroji, naroušitel či rouškokaz pohoršující spoluobčany pohybem na veřejnosti bez ústenky, starý věšák coby rouškovník s výrobky k rozebrání pro ty ze sousedů, kteří do vínku nedostali pár šikovných rukou… Naší mateřštině v minulých týdnech přibyl nespočet nových slov, jak svědomitě monitoruje urbánní slovník českého jazyka na webu Čeština 2.0.cz. A kolovat začalo i pár hezkých frazémů – neprůhledné státní zakázky na zdravotnický materiál z Číny daly vzniknout kupříkladu půvabnému obratu krást jak za časů korony. Většina takových jazykových hříček zrcadlí obavy a nejistotu, kterou přineslo onemocnění covid-19, a v řeči mluvčích se stává okamžitým ventilem frustrace, vyznačující se spíše než hořkostí typickou českou hravostí, ba vtipem.

A tak zatímco jedni jsou na korolené, jiní podstupují haranténu. Každý zná nějakého toho koronácka dodržujícího předpisy, jako by ho za to někdo platil, ale i člověka, kterému je celý ten humbuk kolem pandemie koronafuk. Vztekáme se nad nehorázností covidiotů, kteří se neobtěžují dodržovat povinné rozestupy ve frontách, anebo se pod rouškou smějeme pandementům, kteří v obchodech skupují balíky toaletního papíru v očekávání konce…