Už druhý den vás píchá v břiše a začínáte být nervózní. Nechcete ovšem s takovou prkotinou hned utíkat k lékaři, takže usedáte k počítači a do vyhledávacího okna popisujete své příznaky. Tisknete Enter. Odkazy se míhají před očima, rychle přeskakujete z jednoho na druhý. Podezření sílí. S novými informacemi zadáváte přesnější dotaz. Dělá se vám nevolno. Ano, přesně tenhle příznak odborníci na síti také popisují. Za deset minut není pochyb o tom, že situace je vážná. Vypadá to na rakovinu v pokročilém stadiu.
Pokud jste podobně strastiplným hledáním diagnózy svých potíží někdy prošli, víte, že internet umí člověka pořádně vyděsit. Experti mluví dokonce o nové odrůdě hypochondrie, kterou všeobecná digitální dostupnost zdravotních informací způsobila. Až si příště diagnostikujete chorobu, jejíž jméno se bojíte i vyslovit, mohou vás trochu uklidnit aktuální závěry studie australských vědců: doktor Google se ve většině případů mýlí.
Eskalace úzkosti
Výraz kyberchondrie se v médiích poprvé objevil někdy na přelomu tisíciletí a spolu s třeba kyberhromaděním (cyberhoarding – snaha shromažďovat v počítači záplavu dat nalezených na internetu) naznačoval, že tradičním lidským potížím se v naší éře rodí digitální sourozenci. Zatímco klasický hypochondr si potvrzoval nejhorší možné scénáře vývoje svých potíží v lékařských encyklopediích nebo u přátel, kyberchondr k témuž využívá oceán digitálních informací. „Praktičtí lékaři a nemocnice napříč zemí se potýkají s horami…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
