Volnočasový primát

Zrušení veškerých kulturních akcí na čtrnáct dní oznámil Roman Prymula v jedné větě se zavřením zoologických zahrad. Vláda tak ústy ministra zdravotnictví pregnantně vystihla svůj vztah ke kultuře: je to pro ni jakási přidaná hodnota, „volnočasová aktivita“, jak o ní v těchto dnech často zaznívá, prostě zábava, kterou ze svého programu škrtnete jako první, když jde do tuhého. Zůstaňte doma, herci na vás dva týdny počkají, stejně jako šimpanzi. Až po kultuře a zoo začal minulý čtvrtek ministr zdravotnictví mluvit o omezení sportu.

Přitom právě kultura byla u nás po sportu nejviditelnějším veřejným prostorem, kde se hned od jara zaváděla přísná hygienická opatření. Kde se lidé postupně učili sžívat s novou situací, jejíž konec je zatím v nedohlednu. A kde kvůli zodpovědnosti pořadatelů a účastníků nedošlo k žádné známé události, která by se stala ohniskem šíření viru. U sportu ministr povolil pořádat alespoň některé mezistátní zápasy profesionálů – kvůli hrozbě ekonomických ztrát. Zato v kultuře jsou v očích vlády jen amatéři, kteří diváky lákají do divadel, kin, galerií či hudebních klubů v rámci svého koníčku, jímž se po skutečné práci snaží s návštěvníky zabít čas. Čili ji nechal zavřít celou.

Je sympatické, že ministr kultury hlasoval pro kulturní lockdown až poté, co mu premiér slíbil peníze na druhé kolo nouzového dotačního programu speciálně pro kulturu. I kdybychom ale uvěřili, že tentokrát se na rozdíl od jara podpora dostane do rukou opravdu všech potřebných,…