Svoboda, rovnost, Bałuty

V konkurenci taháků, jakými jsou Varšava, Gdaňsk, Vratislav nebo Krakov, se počtem obyvatel třetí největší polské město do turistických průvodců skoro nedostane. Přesto je Lodž fascinující, plná stop po zapomenutých časech posledních dvou století. A proč jen dvou? Lodž byla totiž na počátku 19. století pouze maličkou vesnicí o několika málo desítkách obyvatel. Jenže během půlstoletí se pak stala textilním centrem celého Ruska, pod které tehdy toto polské území spadalo.

Obyvatelé se pak již počítali na desítky až stovky tisíc a žila zde dynamická směs polského, ruského, německého a židovského obyvatelstva. Noví přistěhovalci, kteří se začali usazovat na severu města, zavdali vzniku rychle rostoucího sídliště – ve své době ohromné vesnici – jménem Bałuty, dnešní lodžské čtvrti, kde nacisté za druhé světové války zřídili obrovské židovské ghetto. Hitlerovci stačili také Lodž přejmenovat na Litzmannstadt a z asi dvou set tisíc Židů uzavřených za zdmi ghetta, pronásledovaných a transportovaných následně do vyhlazovacích táborů, jich válku přežil jen zlomek.

Dnes čtvrť Bałuty upomíná na tyto události na zemi narýsovanou linií značící hranice ghetta nebo streetartovými obrazy ztracených židovských dětí. Levitující děti namalované na domech působí jako duchové a člověku z toho běhá mráz po zádech – dozví-li se tedy, koho kresby představují. Život zde jinak plyne v normálních kolejích: zuřivě se staví, rekonstruuje, nakupuje, ulice jsou zacpané auty, bloky jsou prošněrovány…