Role Petra Pitharta

A jak je jeho dobrým zvykem, rozdal pár novinových rozhovorů, které opět byla radost číst. Proč radost? U Pitharta není důležité, jestli se všemi jeho názory souhlasíme ani to, nakolik nám vyhovuje jeho „ideologie“. Nebo nakolik si za všemi jeho postřehy a radami týkajícími se dnešní politické scény umíme představit konkrétní činy, praktickou politiku, kterou obvykle u bývalých praktiků očekáváme. Pithart poskytuje ten komfort, že posluchač či čtenář nemusí jeho názorové ukotvení nebo motivace, s nimiž to či ono říká, řešit. Stačí poslouchat a užívat si luxus, že tady staré moudré lidi, jako je on, máme a že nelitují námahy dávat o sobě vědět.

V silných kulturách, jako je čínská nebo hinduistická, hrají staří lidé nezastupitelnou roli. I oni se dopouštějí chyb, ne všechno z jejich konání se hodí na nástěnku cti. Díky dlouhému životu však zúročují postoje, které by každá společnost měla mít takříkajíc k dispozici.

Pithart nebo Pavel Rychetský tuhle roli ve zdejším veřejném prostoru hrají. Jejich autorita se neopírá jen o dobrou formulaci názorů, jež s nimi společnost sdílí, nebo o dosažené vzdělání, ale také o překonání nejrůznějších strachů, příkladný veřejný život, schopnost oběti pro svoji komunitu.

Patří k lidem, kteří neprchli před odpovědností na chalupu a časem se proměnili v jakési instituce. Vědí to o sobě, nakládají se svými postoji obezřetně a plní tím dál svoji roli. Nepotřebují mít na všechno nějaký názor, když ale chtějí něco říct, mnozí obvykle ztichnou a poslouchají. Sám Pithart nemluví zdaleka ke všemu, projevuje ale cit pro naléhavost situace a jeho slova se stávají významným a oceňovaným příspěvkem k veřejné debatě. Navíc jeho kritika bývá vyslovována způsobem, že i její terč má možnost nad ní přemýšlet.

U Pitharta také nejde o pouhé promluvy. Jeho knihy Osmašedesátý a Devětaosmdesátý patří k tomu nejlepšímu, co tady k nejnovějším českým dějinám vyšlo. Ať už jako glosátor nebo jako autor staví Pithart na zkušenosti z disentu, kde měl natolik důležité postavení, že za revoluce obsadil po Havlově odchodu na Pražský hrad pozici lídra Občanského fóra a vzápětí premiéra české vlády. Dalších patnáct let ve vysoké politice zakončených dobrovolným odchodem z něj dělá člena úzké skupiny nejzkušenějších, a tedy nejkompetentnějších postav veřejného života.

Petr Pithart je člověk, u něhož je potěšení vyjádřit vděk, že tady je, že plní svou roli, že vede příkladný veřejný život. Tak všechno nejlepší!

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

užijte si první letošní Respekt!

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora