Když na stránkách této rubriky loni v červenci vyšly dva články věnované příběhu dvacetileté nigerské dívky Chamsiyi, mé tehdejší sousedky z velmi nuzných poměrů, která snila stát se zdravotní sestrou, ozval se mi čtenář Respektu, že ho její osud zaujal a že by děvčeti rád na vzdělání přispěl. Chamsiya se díky jeho štědrosti a své obdivuhodné motivaci dokázala připravit a úspěšně složila náročné přijímací zkoušky. Na podzim si pyšně oblékla modro-červenou uniformu budoucích sestřiček.
Pak ale přišel nečekaný zvrat. Pro mě vlastně ani ne tak nečekaný, jako spíš obávaný. Chamsiya mi s pláčem zavolala, že otěhotněla, a zoufale prosila o peníze na potrat. Stejně jako v drtivé většině afrických zemí (s výjimkou Jihoafrické republiky, Tuniska a Kapverd) je v Nigeru interrupce na žádost těhotné nelegální a trestní zákoník za ni ukládá přísné tresty (odnětí svobody a peněžitou pokutu) nejen osobě, která zákrok provede či podá lék, ale také ženě samotné a komukoli, kdo úkon zprostředkuje. Navzdory tomu se samozřejmě potraty v utajení provádějí a každoročně mají na svědomí zdraví i životy tisíců mladých žen.
Vzhledem k mimořádně svazujícím společenským konvencím mi bylo jasné, že jí úmysl nerozmluvím. Pokud dám od celé věci ruce pryč, říkala jsem si, skončí – v tom lepším případě – s trvalými zdravotními následky nebo se přiotráví nějakým šamanským lektvarem. Od své známé, porodní asistentky v jedné z niameyských klinik, jsem slyšela doslova hrůzostrašná svědectví o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu