Češi proti UEFA

Zdejším mediálním světem a sociálními sítěmi zní jednotný rozhořčený hlas. Trest ve formě zákazu na deset mezinárodních zápasů pro obránce fotbalové Slavie Ondřeje Kúdelu za údajnou rasistickou urážku skotského soupeře Glena Kamary je nespravedlivý, disciplinární komise Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) jej vynesla bez důkazu a nerespektovala tak presumpci neviny.

Pohoršení navíc umocňuje fakt, že sám Kamara dostal za následující prokazatelnou ránu pěstí Kúdelovi jen třízápasovou stopku a další hráč, který faulem vážně zranil českého brankáře, nesmí hrát jen čtyři zápasy. V českém pohoršení se ale míchá několik pohledů, které je dobré od sebe oddělit.

Kúdela rasistickou urážku odmítá, naštvaní Češi to tedy vnímají jako „tvrzení proti tvrzení“, v němž chybí důkazy. Nelze proto vynést trest. Před evropskými soudy ale takový pohled neplatí – pokud proti sobě stojí dvě protikladná tvrzení, není soud automaticky povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Případ je nutné zvážit ze všech úhlů, včetně pověsti oběti i obviněného, a to za dodržení zásady presumpce neviny.

UEFA ovšem není soudní orgán a Kúdela se může odvolat ke sportovnímu arbitrážnímu soudu, který je už zavázán běžnými právními předpisy, tedy i tím, co platí u trestního soudu. Komise zdůvodnění verdiktu veřejně nevydala, běžně to nedělá, do týdne až dvou ho na vyžádání pošle účastníkům „sporu“. Nevíme tedy, co členy komise vedlo k přesvědčení o Kúdelově vině. Souhra indicií? Šepot, zakrytá ústa,…