Mimozemšťané mezi námi

Moře bylo toho dne klidné, vlny se ale lámaly nad něčím, co spočívalo těsně pod hladinou. A 15 metrů nad mořem se vznášel jakýsi bělavý oválný letoun připomínající bonbon tic tac, asi 12 metrů dlouhý. Pohyboval se chaoticky sem a tam. Vypadalo to, jako by se voda pod ním vařila.

Zhruba těmito slovy vzpomínal před několika lety v různých médiích americký vojenský pilot David Fravor na to, co zažil v roce 2004 při rutinní cvičné misi u kalifornských břehů. Fravor a pilot dalšího letounu začali klesat, aby si záhadný objekt prohlédli, ten jim ale zamířil vstříc, načež bleskově změnil směr a ztratil se ze zorného pole. „Nic, co jsem kdy viděl, tak rychle neakcelerovalo,“ řekl Fravor v prosinci 2017 listu The New York Times.

Po necelé minutě radary nedalekého vojenského křižníku objekt zaznamenaly znovu – a téměř 100 kilometrů daleko, navíc na pozici, do níž oba stíhací bombardéry nyní mířily. Jako by tam na ně chtěl počkat. Než ale na místo dorazily, ztratil se. „Nemělo to žádné trysky, křídla ani rotory – a létalo to rychleji než F-osmnáctky. Nepocházelo to z tohoto světa. Chtěl bych se tím proletět,“ vyprávěl Fravor, který později sloužil v Iráku a nikdy neztratil pověst spolehlivého pilota.

Právě několik podobných pozorování vojenských letců oživilo v poslední době zájem o dříve vysmívaný fenomén UFO, který je teď díky nim brán podstatně vážněji než dřív. Opravdu nás mohou skrytě sledovat mimozemšťané? Nebo jde o nějakou vojenskou technologii či pouhý klam? Jasno do celé věci měla vnést nová, s napětím očekávaná zpráva amerických zpravodajských služeb vypracovaná pro Kongres, která však zastáncům skrytých návštěv z vesmíru přinesla spíše zklamání: ano, neznámé objekty tu jsou, ale důkazy o jejich mimozemském původu neexistují a na to, abychom mohli určit jejich podstatu, máme příliš málo údajů.

Závěry zprávy rozebíráme v samostatném článku na str. 16 –17, zajímavá je ale i debata, která s UFO souvisí jen volně: Opravdu existuje mimozemský život, a pokud ano, jak by mohl vypadat a jakými zákony by se řídil jeho vývoj? Disponoval by jiným typem inteligence než lidé? Mohl by doletět na Zemi? A byl by to vůbec život, jak jej známe, tedy založený na vodě a sloučeninách uhlíku, nebo něco, co si možná ani neumíme představit?

Ráj na Zemi

Ačkoli první planeta obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce (tzv. exoplaneta) byla objevena před pouhými necelými 30 lety, dnes známe podobných těles již více než čtyři tisíce. O existenci tisíců dalších svědčí zatím nepotvrzené indicie a podle údajů z Keplerova vesmírného teleskopu (pracoval do roku 2018) až pětina hvězd v naší galaxii může mít ve své blízkosti potenciálně obyvatelnou planetu podobnou Zemi. Takže zatímco ještě nedávno jsme si nebyli jisti, zda by případní mimozemšťané vůbec měli kde žít, dnes víme, že světů je spousta.

Pátrání po mimozemském životě můžeme ale začít přímo na naší planetě, v dobách před více než půlmiliardou let, kdy hlavním a možná jediným chodem na jídelníčku všeho živého na Zemi byl sluneční svit. Tehdejší takzvaná ediakarská fauna (vědci si nejsou úplně jisti, zda šlo o živočichy v dnešním slova smyslu) připomínala disky, trubky, matrace či bahnem naplněné tašky. Většinou tito tvorové, odlišní od všeho, co známe dnes, žili přisedle, a pokud se pohybovali, rozhodně nikam nespěchali. Neměli žádné ochranné schránky a ani je nepotřebovali, vládl všeobecný mír. Tento opravdový „mimozemský“ život přesto vyhynul a v současné přírodě po něm nezůstali žádní potomci.

Zhruba před 540 miliony let se totiž něco stalo, snad se změnilo klima nebo mírumilovné fauny už bylo zkrátka moc, a idyla skončila. Řada vědců se domnívá, že konec ediakarského ráje způsobili první predátoři. Noví živočichové se již začali podobat těm dnešním a mnozí z nich si vytvořili všemožné ochranné prvky: trny, pevné schránky, zuby k ukousnutí sousta z cizího těla, oči. „Organismy, které se nepřizpůsobily, posloužily jako oběd,“ píše v knize The Zoologist Guide to the Galaxy: What Animals on Earth Reveal about Aliens – and Ourselves (Zoologův průvodce Galaxií: co pozemská zvířata vypovídají o mimozemšťanech – a o nás) britský vědec Arik Kershenbaum.

„Ráj“ přitom podle Kershenbauma nemůže trvat navěky ani jinde v kosmu: „Jsme si jisti, že všude ve vesmíru život potřebuje alespoň dvě věci – energii a dost místa. Centrální hnací silou přirozeného výběru je rozmnožování, a proto vždy nakonec dojde k soutěžení o energii a prostor.“ Vznik zvířat, tedy tvorů, kteří se pohybují, aby mohli vzácné zdroje vyhledat, dostat se k nim – a z logiky věci o ně také soupeřit –, je na planetách s vhodnými podmínkami nakonec nevyhnutelný, domnívá se Kershenbaum.

A ve svých zobecněních jde tento zoolog Univerzity v Cambridgi ještě dál. Evoluce je podle něj univerzálním jevem pro celý známý vesmír, stejně jako třeba gravitační zákon. Paleta znaků a dovedností, které vytváří, ovšem není nahodilá a nekonečná. Například umění létat se na Zemi vyvinulo několikrát nezávisle na sobě, stejně tak i třeba zrak nebo rození živých mláďat. Podobné schopnosti totiž mohou být velmi užitečné; představme si třeba, jak obrovskou výhodou muselo být pro hmyz a po něm pro plazy zvané pterosaury ovládnutí dosud žádným konkurentem nevyužívaného vzdušného prostoru. Jiné planety mohou proto být žhavé nebo studené, mohou se lišit tlakem na povrchu i chemií, takže mimozemští tvorové budou vypadat jinak než ti zdejší, zároveň ale budou čelit stejným výzvám. Peří slouží k letu v pozemském vzduchu, nikoli v amoniakových oblacích na Jupiteru, pokud však na velkých plynných planetách žijí nějací tvorové, mohou se vznášet v povětří také – jen pomocí jiného principu.