Prohra na hřišti, prohra mimo hřiště

Český fotbal má problém. A to rozhodně větší, než jsou porážky, které minulý týden utrpěly všechny čtyři tuzemské týmy v předkole evropských pohárů proti soupeřům z Walesu, Skotska, Francie a Maďarska. Tím problémem je rasismus části fanoušků a skutečnost, že s ním kluby i svaz zatím bojují spíše jen naoko.

Aktuální kauza se týká Sparty Praha, našeho nejpopulárnějšího klubu. Během mače proti AS Monaco se z tábora skalních fanoušků ozývaly opičí skřeky směrem k záložníkovi Aurélienu Tchouaménimu, který Spartě vstřelil gól. Monaco uvažovalo o odchodu ze hřiště, rozhodčí varoval kontumací, hlasatel několikrát domlouval publiku. Jen o pár dní dříve sparťanští příznivci v ligovém utkání uráželi černošského obránce Sigmy Olomouc Florenta Poulola.

Rasistické řeči při zápasech nevycházejí jen z úst kovaných hooligans. Na stadionech lze zaslechnout, jak na pohled normální muži jen tak v klidu „u pivka“ mluví o hráčích jako o „opicích“ a „negrech“. Aniž asi tuší, že tohle v civilizovaném světě normální prostě není. Nahodilý pohled do diskusí pod články sportovních serverů pravidelně ukazuje přehlídku názorů připomínající dýchánek Ku-klux-klanu (například po finále nedávného mistrovství Evropy sbíral spousty „lajků“ názor, že černoši nemají kopat penalty, protože na to geneticky nemají náturu).

Fotbalové tribuny pochopitelně nejsou viníkem, ale spíše odrazem společenského nastavení. A s tím souvisí – jak v rozhovoru upozorňuje tiskový mluvčí Sparty Praha Ondřej Kasík –, že k…