Zkouška moci slov

Návštěva papeže Františka na Slovensku připomínala návštěvu Michaila Gorbačova v Československu v roce 1987. Tehdy mnozí doufali, že reformátor ze Sovětského svazu vymění normalizační komunisty a možná dosadí na trůn rovnou Alexandera Dubčeka. Jenže Gorbačov tehdy jen mluvil. Sice o otevřenosti vůči lidem a o nutnosti reforem, ale byla to jen slova.

Na Slovensku mnozí věřící doufali, že papež rovnou dosadí na biskupský stolec Róberta Bezáka, oblíbeného mezi mládeží a odmítaného slovenskými biskupy, kterého Františkův předchůdce před devíti lety odvolal. Jenže papež František jen mluvil. Sice jazykem, který zněl uším navyklým frázím domácích kněží revolučně, ale byla to jen slova.

A přesto byl Františkův pobyt na Slovensku událostí, jejímuž vlivu se nikdo nemohl vyhnout. Dokonce ani politická opozice. Robert Fico a Peter Pellegrini odmítli účast na setkání s papežem v prezidentské zahradě, protože podmínkou bylo očkování. Odpor proti vakcíně, jejíž vpich papež naopak chápe jako „akt lásky k bližnímu“, se tak promítl do tichého odporu vůči papežovi a otevřeného vůči prezidentce Zuzaně Čaputové. O to víc, že papež nešetřil vroucnými slovy na její adresu.

Pokud mají jazyk a symboly v dnešním světě ještě nějakou moc, tak papež udělal vše, aby ji využil. Setkal se s představiteli židovské obce a mluvil o „zneuctění Božího jména“ těmi, kdo se ve jménu křesťanství podíleli na holokaustu. Sloužil mši v největším romském ghettu v Košicích. Mluvil o potřebě „boje proti…