Dopisy

Berlínská zeď

Respekt 32/2021

V roce 1986 jsem využil jako mladý asistent VŠE paradoxu socialismu: na VŠE pod celoškolským výborem SSM fungovala buňka AISEC (organizace pro výměnné praxe studentů ekonomie). Vedli to studenti, kteří rozhodně nebyli svazáci. Po roce 1990 udělali kariéry ve významných nadnárodních firmách. Uchazečů bylo mnoho, takže bylo nutné projít testy a sehnat lukrativní praxi v ČSSR.

Ačkoli jsem vykonával tuto praxi v Heidelbergu, zúčastnil jsem se s DAAD (Německá služba pro výměnu akademiků) cesty do Berlína. Byla to ideologická diverze, protože součástí byl jednodenní výlet do východního Berlína, aby všichni zápaďáci jasně viděli ten rozdíl. Tohoto výletu jsem se však nemohl zúčastnit, protože jsem měl pouze jednorázové vízum pro SRN a Západní Berlín. Proto jsem také do a ze Západního Berlína musel letět.

Bylo nutné dostat se z jihu města na sever. Linka U6 jede (jela) z Mariendorfu přes Checkpoint Charlie pod Friedrichstrasse k letišti Tegel. Zarazilo mě, že projížděla pod východním Berlínem. Na průjezd těmi východoberlínskými stanicemi nezapomenu. Před každou vlak zpomalil asi na 10 km/hod. a mezi zhruba třícentimetrovými ocelovými pruty, zabetonovanými do stropu i do nástupiště, odhadem 30 centimetrů od jeho okraje byly vidět zazděné východy. Jako v kleci. Nástupiště vypadalo, jako by válka skončila předevčírem. Vzpomněl jsem si na knihu Afghánistán od Egona Bondyho. Měl jsem pocit, že podobná stísněnost padla i na mé západoberlínské spolucestující. Vjezd do první západoberlínské stanice znamenal obrovskou úlevu.

Lukáš Malátek

Anketa

Respekt 42/2021

Reaguji na odpověď marketingového specialisty Jakuba Horáka na otázku, co by měl udělat Petr Fiala ve funkci premiéra, aby příští volby nevyhráli populisté. V krátkém článku autor říká: „Populističtí voliči jsou ti, kteří mají pocit, že ztratili svůj status a jsou neúspěšní. Měřítko úspěchu je přitom jednoduché – jsou to peníze. Svět neúspěšných propadá populismu.“ Je to skutečně takto jednoduché?

Neoliberální koncept společnosti přišel s kultem úspěšného člověka, jenž zastává nějaké prestižní povolání s vyšším platem. Tito lidé pak tvoří tzv. establishment nebo elitu, která zahrnuje bohaté podnikatele, akademické profese, právníky, manažery, politiky atd. Základem tohoto myšlení je meritokratický systém sociální diferenciace, podle něhož úspěšnost každého jednotlivce závisí na jeho osobním výkonu, schopnostech a úsilí.

Existuje ale spousta povolání, zejména manuálních, na něž ti úspěšní hledí svrchu (ti, kteří je vykonávají, se měli více učit, být pracovitější atd.).  Přitom bez těchto profesí (často mizerně placených) se společnost neobejde, ať už jsou to dělníci v montovnách, zedníci, řidiči, prodavačky, pracovníci v sociálních službách a další.

Jako vhodnější se jeví místo pojmu úspěšný (který se vztahuje k jedinci) přijmout pojem užitečný, který vyjadřuje, jak je člověk prospěšný druhým lidem. Někdy se tyto pojmy překrývají, kdo je úspěšný, bývá i užitečný, ale některá úspěšná povolání přinášejí ostatním jen malý nebo žádný užitek, a existují i tací, kteří jsou úspěšní, ale přitom jiným lidem škodí nebo ubližují.

Je to právě princip úspěšnosti, který je sám o sobě jednou z příčin rozdělení společnosti. Je proto třeba kult úspěšnosti odmítnout, nezahrnovat bohaté obdivem a chudší despektem a peníze nebo postavení nepovažovat za jediný symbol úspěchu.

Pavel Čejka

Oprava

V článku Zmatky a bloky v Respektu 40/2021 píšeme o hlasování o finančním balíku v hodnotě 3,5 miliardy dolarů, jedná se však o biliony.

Za chybu se omlouváme.