Dělníci kultury
Jednou z nejdůležitějších a nejpřitažlivějších vlastností populární hudby je ta, že dokáže vytvořit zcela nový a neznámý prostor. Umí ho definovat zvukem a pozvat do něj publikum, které se v něm často může cítit více doma a bezpečněji než kdekoli jinde. Počínaje první rokenrolovou mánií máme co do činění s disciplínou, která je dlouhodobě pyšná na to, že bývá útočištěm i pro individuality, které nikam jinam nezapadají. O to větší rozhořčení pak vyvolá fakt, když vyjde najevo, že architektem jednoho z takových útočišť je člověk, kterému nakonec na zajištění bezpečného prostředí vůbec nemusí záležet.
Počátkem minulého týdne herečka Evan Rachel Wood poprvé veřejně uvedla, že onen muž, jehož násilnické chování už v minulosti mrazivě vylíčila v rámci slyšení v americkém Kongresu, je Brian Warner – uměleckým jménem Marilyn Manson. Do detailu tehdy popsala násilí psychické i fyzické, jehož se na ní dopouštěl, i následky, s nimiž se potýkala. K prohlášení Evan Rachel Wood se pak s podobnými zážitky ohledně Mansona přidalo několik dalších žen. V reakci na to jeho vydavatelství Loma Vista okamžitě ustoupilo od veškeré spolupráce. Mansonovo strohé prohlášení k věci obsahovalo jen tvrzení: „Moje intimní vztahy byly vždy zcela konsenzuální a s podobně smýšlejícími partnery.“
Přestože Mansonovo dílo vždy pracovalo s prvky provokace a záměrné odpudivosti, obsahovalo v sobě také indikátor dobového pokrytectví a vzedmutí proti společenským i církevním normám.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu