Kultura/mix

DĚLNÍCI KULTURY

Pradědeček Petra Iljiče Čajkovského byl ukrajinský kozák. V bitvě u Poltavy v červnu 1709 pomohl ruskému caru Petru Velikému porazit švédská vojska krále Karla XII. Když Čajkovskij skládal skoro o dvě stě let později operu Střevíčky, vybral si pro ni libreto Jakova Polonského, díky kterému se vrátil ke svým ukrajinským kořenům.

Opera je situovaná do doby panování Kateřiny Veliké. Její děj inspirovaný Gogolovou povídkou odpovídá původnímu titulu opery Kovář Vakula. Ukrajinský řemeslník se zamiluje do dívky Oksany, jež svůj vstup do milostného, respektive manželského svazku podmíní tím, že jí kovář sežene stejné střevíčky, které nosí carevna. Vakula pro ně vyrazí do Petrohradu, kde dvůr Kateřiny Veliké sídlil, přičemž si zvolí svérázný dopravní prostředek, totiž čerta.

Následuje série krásných nedorozumění, legračních situací, ale také scéna, ve které se před carevnou glorifikuje hrdinství ruského vojska, a naopak zesměšňují záporožští kozáci z území dnešní východní Ukrajiny, kteří z opery vycházejí jako banda nekňubů.

Komickou, v době premiéry přesto neúspěšnou operu mělo nyní inscenovat pražské Národní divadlo. Na program ji chystalo na příští rok. Jenže šéf opery Per Boye Hansen minulý týden rozhodl plán zrušit, jak vyplynulo z interního rozhodnutí rozeslaného zaměstnancům divadla, jež uniklo do médií. Podle Hansena nelze zavírat oči před historickým kontextem, který je v souvislosti s Ruskou invazí na Ukrajinu nyní velmi…