Marnost nad marnost. Je to beznadějný případ, nenechá si poradit, nepoučí se a dělá stále stejné chyby, točí se v kruhu. Lidé kolem něj už ztratili důvěru v jeho nápravu či přestali věřit v jeho schopnosti. Zkrátka není mu pomoci, a tak nezbývá než nad ním zlomit hůl.
Rčení „zlomit nad někým hůl“ je velmi staré, má svůj pramen v Bibli, konkrétně se vyskytuje v knize proroka Zachariáše, kde Bůh říká: „Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.“ Zlomená hůl tedy znamená zrušení smlouvy, skoncování s někým.
Hůl je obecně symbolem moci, ať již královské nebo soudní, je to znak postavení, nadvlády, úřadu. Z hole se později vyvinula berla a žezlo.
Ve středověku existovala pravidla pro použití soudcovské hole v písemné podobě, například podle Bamberského soudního řádu z roku 1507 bylo v článku 95 stanoveno, že při zasedání hrdelního soudu má soudce držet svou hůl v ruce, a podle článku 117 tohoto řádu se přímo nařizovalo, že po vynesení rozsudku má soudce „svou hůl zlomit“.
Tento zvyk – zlomení hole – vznikl v Anglii ve 13. století a přibližně do začátku 15. století se rozšířil po celé kontinentální Evropě. Soudce, který vyhlásil rozsudek smrti, zlomil hůl nad hlavou odsouzeného a její kousky hodil k jeho nohám. Někdy, zejména v některých německých městech, házel soudce hůl za sebe. Byly však i případy, kdy soudce odhodil hůl mimo soudní podlahu, mezi lid, což se dělo například v Dolním Sasku. V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
