BUĎMO!

Budí mne naplno burácející melodie svižných ukrajinských lidových písní. Rozprjahajte, chlopci, koni a také Pidmanula, pidvela. Zjišťuji, že to vše duní jen v mé hlavě. Do noci jsem přepisovala do latinky ukrajinské texty a srovnávala je se skutečnými verzemi zpívanými na internetu. Musejí být použitelné ve dvouhodinovce hudební výchovy pro studenty ve věku 13–17 let, kteří azbuku nikdy nezkoumali. Čtvrtstoletí pedagogické praxe je pryč, jsem duchem zpět v devadesátkách na semináři ukrajinštiny, společně se spolužáky zpívám za doprovodu kazeťáku pod taktovkou vlídného profesora Anderše, rodilého Ukrajince. Dva semestry k hlavnímu oboru anglická a ruská filologie, a jak málo mi toho zůstalo v paměti! Čolovik, žinka, ščiró ďákuju, přípitek Buďmo! Na zdraví, ať žijem! Ostatní zmizelo v propadlišti dějin, ruštinu jsem již mnoho let nevyučovala, místo ní mám k angličtině hudební výchovu, ukrajinštinu jsem neuplatnila nikdy. Až dnes.

Z interpretací na YouTube, plných hřmících garmošek a temperamentních smíšených sborů ukrajinských kozáků, okamžitě vyvolávajících východoslovanskou atmosféru, vybírám nakonec ženský dvojhlas, protože je nejsrozumitelnější. Děti neznají ani ruštinu, natož ukrajinštinu, dráždivý exotický jazyk jim musí znít zřetelně, jinak písně těžko zazpívají.

V úvodu hodiny pouštím první nahrávku a nechám studenty hádat, v jakém jazyce je píseň. Tipují si ruštinu, jak jinak. Informaci o skutečném zdroji pro dnešní zpěv přijímají s oživenými sympatiemi. Klopýtáme slovo za slovem v textech, podobnosti nacházejí rychle – ljahajte spočivať, sad zelenyj, divčiňonka. Písně o lásce, zklamání, slibech a klamu. Znějí tak vesele a lehce, jako by se zpěvák vzdorně vysmíval vlastnímu smutku, nepoddal se zklamání, rozpustile si dobíral zrádnou dívku, že ho pidmanula, oklamala, podvedla. V jiné písni pro změnu dívka hrdě odolává svodům mladíka, který ji včera večer citově zranil. Duševní síla hraničící s furianstvím, veselí maskující žal, hrdost a vzdor.

Po třetím opakování se nám podaří vplynout do slov a přezpívat ukrajinské lidovky bez škobrtání, jen té veselosti se mým mladým svěřencům nějak nedostává. A to nás ještě čekají Kat a blázen, pak budovatelské písně v návaznosti na výstavu v místní městské galerii pod názvem Rozkulačeno.

V anglické konverzaci uzavíráme britskou literaturu 20. století. Maturanti si správně pamatují, které projevy moderní evropské civilizace zpřevracely vnímání světa a pomohly vzniknout absurdnímu dramatu. Mezi Beckettovým Čekáním na Godota, Orwellovými velkobratrskými podobenstvími o totalitních systémech a Goldingovými zdivočelými teenagery z Pána much hledají paralely k současnému běsnění kousek od našich hranic. Únik a úlevu nacházíme, tak jako jejich autoři, v nadčasových příbězích Tolkiena, Traversové (autorka kouzelné chůvy Mary Poppins) a Milneově Medvídkovi Pú. Těší nás filozofické ladění vybraných citátů Medvídka, například „Dnešek! Můj nejoblíbenější den!“

O obědové pauze se jdu podívat do vestibulu, jak pokračuje prodej stužek na podporu Ukrajiny. Z výtěžku je financováno vybavení budovy bývalé základní školy v nedalekých Rakšicích, kde se připravuje ubytování pro obyvatele Ukrajiny utíkající před válkou.

Večer mě čeká oprava hromady gramatických testů i písemných prací. Jsem za tu rutinní práci ráda. Soustředím se na něco jiného než na politickou situaci. Gramatická pravidla i žádosti o pracovní místo mají své náležitosti, které je potřeba si osvojit a dodržet. Bodový systém je přehledný, klasifikace průkazná a zdůvodněná. Dokud se mohu přidržovat naškrábané písemky, cítím se v bezpečí.

Autorka je učitelka na Gymnáziu Moravský Krumlov.