Máme v Česku Putina?

Relativizovat zlo se dá různými způsoby. Jeden předvedl šéfredaktor Týdeníku Forum Pavel Šafr, když minulý týden přirovnal Andreje Babiše k Vladimiru Putinovi. Na titulní straně je portrét, který se skládá z tváří obou mužů a pod ním se píše: „Babiš je malý český Putin.“ Není to první Šafrovo srovnání nějakého politika s krvavým diktátorem, před lety ve funkci šéfredaktora Reflexu připodobnil Davida Ratha k Adolfu Hitlerovi. Tudy ale cesta k obraně před tuzemskými populisty nevede.

Srovnání nesedí a problém není v tom, že je k Babišovi nespravedlivé. Jemu to bude jedno, respektive to úspěšně využije v kampani. Srovnání je špatné tím, že v zápalu boje proti Babišovi nepřímo relativizuje nebezpečnost Putina. Jestli je podobný jako Babiš, tak přece stačí jedny volby a je pryč. Babiš nikoho nevraždil, takže asi ani Putin nemá na rukou krev. V Česku existují nezávislá média, tak asi ani v Rusku to nebude se svobodou slova tak zlé. Pavel Šafr sice zmiňuje i to, co Putina a Babiše odlišuje, ale tím vlastně potřebu srovnání sám popírá.

Neznamená to, že bychom příběhy diktátorů neměli využívat jako memento. Nepochybně lze popsat kroky či situace, které vedou k tomu, že se z někoho stane Hitler či Putin, poukázat na riziko, že se určitá politická osobnost vyvíjí znepokojujícím směrem. Ale přirovnání kohokoli na české domácí scéně k masovým vrahům je argumentační faul a mělo by to být tabu. Andrej Babiš nabízí tolik důkazů, proč by měl skončit v propadlišti dějin, že není třeba si pomáhat přepáleným srovnáním.

Máme ale ještě jeden čerstvý příklad relativizace zla. Jaroslav Foldyna (SPD) poskytl rozhovor Parlamentním listům (ano, zkoumáme v hlubinách internetu za vás), kde na otázku, co říká na ruskou agresi, nabídl tak vyhýbavou odpověď, že jí nerozuměl ani redaktor a zeptal se ho, co tím myslí: „To, že dokud nebudeme vědět, co všechno vedlo Vladimira Putina k jeho rozhodnutí, tak nemůžeme soudit.“ A pak ještě v jiné odpovědi dodal: „Vždy může existovat spousta okolností, které vojenský útok mohou ospravedlnit. V současném konfliktu to platí rovněž.“

V Česku začíná být pravidlem, že čím víc se oháníte vlasteneckými frázemi, tím víc obhajujete ty, kteří druhým vlast berou. Pod některými příspěvky k Ukrajině jsme na Facebooku Respektu za jeden jediný den mazali až na tisíc mimořádně vulgárních komentářů, kdy se jejich autoři oháněli vlastenectvím a ostatní obviňovali z vlastizrady. Rusko prý má na útok právo a tečka. Foldyna na to jde opatrněji, ale říká vlastně to samé.

Vladimir Putin a jeho nejbližší spolupracovníci jasně dávají najevo, že jsme pro ně další možný cíl. V Česku není tak silná proruská politická síla jako na Slovensku, kde teoreticky může vyhrát i volby. Ale i tak je třeba být obezřetný, protože čeští rádoby vlastenci považují hranice států za nedotknutelné jedině do té doby, než se je rozhodne překročit Kreml.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor