Ukrajina pomýšlí na protiútok

Jak je ovšem už dobře známo, neexistuje nic z předepsaného scénáře. „Bitva o Donbas“, jak se plánované ruské ofenzivě přezdívá, stojí na místě. Ztráty ruské i ukrajinské armády jsou podle všeho stále značné. Civilisté blízko válečné fronty pořád trpí a ruské rakety dopadají nepředvídatelně na celou Ukrajinu. Nic ale před tímto víkendem nenasvědčovalo tomu, že do 9. května, kdy ruský režim slaví konec druhé světové války, svůj největší svátek, dojde k něčemu mimořádnému.

Začal mezitím jiný závod. Do rukou ukrajinské armády putuje z Evropy a Ameriky stále více takzvaných těžkých zbraní. Tanky, obrněná vozidla a především dělostřelecká technika. Podle samotných Ukrajinců pořád příliš pomalu, což nic nemění na tom, že se útočné možnosti Ukrajinců zvyšují. Pokud nás budete vyzbrojovat tímto tempem, vzkazuje Ukrajina Západu, budeme schopni velkého protiútoku za měsíc. Když zrychlíte, dokážeme to dřív. Jistým potvrzením tohoto sebevědomí může být zpráva, že se ukrajinským silám podařilo zasáhnout a možná potopit další z plavidel ruské Černomořské flotily: po vlajkové lodi Moskva šla snad ke dnu fregata Admiral Makarov, do uzávěrky tohoto čísla ale nebyla zpráva potvrzená.

Krvavé krůčky

Kdo pravidelně sleduje vojenské mapy rusko-ukrajinské války, která se brzy přehoupne do čtvrtého měsíce, musel si na vývoj posledních dní pořídit zvětšovací sklo. Tak titěrné jsou postupy obou armád, často svého aktuálního držitele mění území o pár stovkách čtverečních metrů. Nejde o ruský plíživý postup. Počet vesnic a malých silničních křižovatek, které Rusové získali, je stejný jako počet těch, které na nich Ukrajinci dobyli zpátky.

Experti se shodují na tom, proč tomu tak je. Ruští vojáci, kteří se před nedávnem stáhli ze severu země, žádnou velkou posilu nepředstavují. Tyto jednotky jsou podle odhadu znalců vyčerpané a demoralizované. Ruská armáda je přísně hierarchická a aktivitě nižších šarží a poddůstojníků nepřeje. Nově příchozí jednotky jen obtížně spolupracují s těmi, které na Donbase válčí od začátku ruské agrese.

Podstatnou – mimo ruské velení není známo, jak přesně velkou – část ruské bojové síly tvoří jednotky separatistických východoukrajinských „republik“ Doněcka a Luhanska (DNR a LNR), které vyhlásily mobilizaci už v polovině února. Tito vojáci jsou nedobrovolní branci, které vojenské úřady nahánějí k válečné službě po ulicích jejich domovských měst. Ulice ukrajinských obcí okupovaných Ruskem od invaze v roce 2014 jsou nyní zcela mužů prosté. Buď již narukovali, nebo se různě skrývají po známých, aby verbířům unikli.

Vojáci z okupovaných separatistických oblastí jsou mizerně vybavení a špatně vycvičení, pokud vůbec. Jejich velitelé je posílají do útoku proti dobře připraveným ukrajinským obráncům, vojáci DNR a LNR s velkou pravděpodobností tvoří většinu ruských ztrát. Z hlediska Ukrajiny jsou to ukrajinští občané, kteří jsou – jako proti své vůli odvedení branci okupační moci – obětí ruského válečného zločinu. Vnitroukrajinská tragédie nic nemění na tom, že ruský útok se v posledním týdnu zastavil.