Minulý týden nedoporučil senátní výbor schválit prezidentova kandidáta na ústavního soudce, brněnského advokáta Petra Poledníka, který není považován za nijak významnou právní autoritu, navíc podle sebraných svědectví vydával neplatné rozhodčí nálezy, na základě nichž byly posléze vedeny nezákonné exekuce. Očekává se, že Senátem nakonec neprojde – a uvolněné místo po Kateřině Šimáčkové zůstane prázdné. Miloš Zeman se totiž nechal slyšet, že v případě neúspěchu už do konce mandátu nikoho nenavrhne. Doplnění patnáctičlenného Ústavního soudu tak nejspíš zůstane na jeho nástupkyni či nástupci.
Nová hlava státu však už nebude řešit pouze jedno jméno. V příštím roce skončí postupně sedm ústavních soudců, další čtyři v roce 2024 a dva v roce 2025. Během velmi krátké doby tak příští prezident rozhodne o nastavení nejdůležitější soudní instituce v Česku, která svými verdikty může ovlivňovat každodenní život nás všech. I když se tedy zdá, že se v tuzemských prezidentských volbách nehraje o mnoho, jednu z klíčových pravomocí hlavy státu tvoří právě výběr „nového“ Ústavního soudu.
Lekce pro Česko
Dobrým příkladem významu této prezidentské moci může být administrativa bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, který shodou okolností dostal šanci převrátit poměr sil na tamním Nejvyšším soudě (ekvivalent českého Ústavního soudu) tak, že se instituce ovládaná dlouhou dobu spíše liberálně laděnou většinou proměnila v soud, kterému naopak v poměru 6 : 3 dominují doživotně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu