Putinova válka na Ukrajině nepřestává udivovat svojí brutalitou i vytrvalostí a je jisté, že způsobí ještě mnoho těžkostí. Pokud hlavní tíha boje s protievropskou agresí spočívá na síle ukrajinské armády, pak se od evropských politiků čeká, že si udrží realistický úsudek. Minulý týden ovšem ukázal, že jsou tu vážné trhliny.
Začněme za hranicemi. Francouzský prezident Emmanuel Macron překvapil požadavkem, že „Rusko nemá být poníženo“, protože potřebujeme zachovat prostor pro diplomacii. Je ale reálné vyjednat kompromis s agresorem, který je přesvědčen o vlastní neporazitelnosti?
Vést diplomacii s Hitlerem také nedávalo smysl.
Ovšem připusťme, že jsou tady rozdíly. Zatímco nacistické Německo skončilo kapitulací, v případě Ruska na kapitulaci spoléhat nelze. Má jaderné zbraně a také blízkou pozemní hranici. I kdyby ukrajinská armáda nakonec uspěla a dokázala vytlačit ruské vojáky ze svého území, nebude mít sílu pokračovat v bojích za ruskou hranicí. Putin tak může vojáky stáhnout do bezpečí a plánovat další výpady nebo ostřelovat ukrajinská města ze svého území. Za této situace zřejmě bude nutné zaútočit na ruské vojáky na ruském území (to zatím vedení NATO vylučuje), nebo s Putinem jednat.
Přesto Macron nepůsobí jako spolehlivý průvodce touto válkou. Už jeho telefonáty s Putinem: prý do Moskvy volá, aby zjistil, „jak Putin smýšlí a kam až je ochoten zajít“. Člověku se při těch slovech údivem orosí čelo: to si skutečně jeden z lídrů Evropy myslí, že se mu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu